Podle jednacího řádu EP to znamená, že uvedené prohlášení nabývá platnosti a představuje oficiální postoj Parlamentu. Z n ěj mimo jiné vyplývá, že maloobchodní podnikání v celé EU je stále více ovládáno malým počtem řetězců supermarketů, které kontrolují jediný skutečný přístup zemědělců a jiných dodavatelů ke spotřebitelům. Podle poslanců současně existují důkazy o tom, že velké supermarkety zneužívají své kupní síly ke stlačování cen dodavatelům na neudržitelnou úroveň a vnucují jim nerovné podmínky. Tyto tlaky mají podle poslanců také druhotný dopad na kvalitu zaměstnání i na ochranu životního prostředí. 

 Ačkoli některé členské státy EU zavedly vnitrostátní předpisy, jejichž snahou je omezit takové zneužívání, velké supermarkety ve své působnosti stále více překračují hranice jednotlivých států. Poslanci se proto domnívají, že je třeba harmonizovat tyto právní předpisy na úrovni celé EU. Parlament vzhledem k uvedeným skutečnostem vyzývá GŘ pro hospodářskou soutěž, aby provedla šetření, která zjistí, jaké důsledky s sebou nese koncentrace supermarketů EU pro malé podniky, dodavatele, pracovníky a spotřebitele, a aby posoudila veškeré případy zneužívaní kupní sily, které mohou z této koncentrace vyplývat. Žádá také Komisi, aby navrhla vhodná opatření, která budou chránit spotřebitele, pracovníky a výrobce před jakýmkoli zneužitím vedoucího postavení nebo před negativními vlivy, který byly během tohoto šetření zjištěny.

Toto opatření velmi uvítal prezident AKČR Jan Veleba. Mimo jiné uvedl, že obchodní řetězce v ČR  už kontrolují minimálně 70% maloobchodního obratu potravin. “Chce-li dodavatel prodat svoje zboží, musí tak učinit prostřednictvím obchodních řetězců. Tato skutečnost je rozhodující výhoda řetězců, kterou využívají ve svém tlaku na nákupní ceny od producentů potravin,“ říká Jan Veleba. Doporučuje nahlédnout do smlouvy mezi konkrétním obchodním řetězcem a konkrétním dodavatelem. Dodavatel zde má celou sérii povinností a prakticky proti nim žádná práva. Jeho „svoboda“ spočívá v tom, že si může vybrat, zda takovouto smlouvu podepíše či nikoliv. „Když podepíše, tak musí plnit nevýhodné podmínky, když nepodepíše, tak své výrobky neprodá,“ uvádí Jan Veleba.“ Snad nejvýstižnější a nejparadoxnější jsou zvyklosti řetězců u pečiva. Pokud řetězec pečivo neprodá, pak si je dodavatel na svoje náklady musí odvézt! Připadá mně to jako středověký vztah mezi feudálem a nevolníkem,“ uzavírá Veleba s tím, že je přesvědčený o nutnosti  prosadit legislativní opatření,  na jehož základě by měli všichni pro podnikání stejná pravidla.

Jan Veleba si nemyslí, že nějaké další jednání přinese výsledky. „Těch jednání už byla celá řada, výsledky jsou naprosto nulové. Drtivá většina řetězců má v podstatě jediný cíl – nakoupit za co nejnižší cenu. To vylučuje nalézt řešení, které je výhodné pro obě strany, dodavatele a odběratele a dokonce má vliv i na úroveň nutriční hodnoty potravin. Díky tomuto axiomu co nejnižší ceny se například v loňském roce dovezlo do ČR za 6 miliard korun vepřového masa. Větší část tvoří levné méně hodnotné anatomické části, ořezy, břicha apod. Aby se výrobce vešel do nadiktované ceny, pak mu nic jiného nezbývá. Jsem přesvědčen o tom, že většina řetězců spolu s cenou tlačí dolů i kvalitu potravin a tento vývoj pokládám za alarmující,“ konstatuje Veleba..