Jaké jsou v současnosti na Slovensku vztahy mezi producenty a řetězci?

Vztahy mezi dodavateli potravin a obchodníky se v důsledku značné ekonomické síly obchodu natolik zdeformovaly, že řešení vidíme v přijetí legislativní normy. Vláda už předložila parlamentu návrh zákona , který by odstranil deformace v obchodních vazbách a eliminoval nepřiměřené podmínky kladené na dodavatele řetězců. S představiteli velkých obchodních systémů jsme v minulosti nesčetněkrát jednali, ale bezúspěšně. Zhruba před dvěma roky nám dokonce přislíbili, že se na půdě své profesní organizace pokusí vypracovat kodex etického chování obchodu. Dodnes však žádný návrh nepředložili a pokračuje stupňování tlaku na dodavatele potravin různými způsoby mimocenových úhrad. Navíc, kromě dosavadních požadovaných slev a poplatků prosazují do smluv ještě další požadavky. Jestliže obchod svou silou dominuje, jednání dodavatelů s ním nejsou vyvážená. Jsme přesvědčení, že argumentování podnikatelskou a smluvní svobodou v souvislosti se vztahy mezi obchodními řetězci a jejich partnery, tak trochu pokulhává.

Můžete říci proč?

O podnikatelské svobodě je totiž možné hovořit jen tehdy, když mají možnost výběru oba partneři, ne jen jeden z nich. Podobně tak smluvní svoboda je jen prázdným pojmem, jakmile si jedna ze stran může do smlouvy prosadit vše, co chce, a druhá to jednoduše musí tolerovat. Mnohé potravinářské provozy proto nedokáží čelit čím dál tím tvrdšímu tlaku obchodu a někteří majitelé je již museli prodat ekonomicky silnějším subjektům, které mohou alespoň částečně zesílit svoji vyjednávací pozici. V konečném důsledku se tímto vývojem může zúžit sortiment a ve většině případů také snížit kvalita výrobků, co ochudí spotřebitele. Obchod má však značnou výhodu i vůči více zkoncentrovaným potravinářům, protože v případě nesplnění svých podmínek zvyšuje dovozy ze zahraničí. Takový vývoj je z dlouhodobého hlediska pro Slovensko nepřijatelný, protože naši lidé ztrácejí práci a spotřebitel při importu a postupném vyrovnávání cen s EU zaplatí za stejný nebo podobný výrobek víc – minimálně o hodnotu nákladů na dopravu.

Jaký je v současné době na Slovensku vztah mezi zemědělci a zpracovateli potravin?

Také do těchto vztahů se zjevně promítají vlivy globalizace. Zatímco ještě donedávna vstupoval nadnárodní kapitál převážně do potravinářského průmyslu, v poslední době přicházejí i na Slovensko zahraniční agrární podnikatelé, především z Dánska a Nizozemska. Bez ohledu na vlastnické vztahy je však potřebné, aby prvovýrobci a zpracovatelé úzce spolupracovali, prvořadým příkladem toho je jejich vzájemná komunikace. Podmínky pro její rozvoj se snaží vytvářet i naše komora, která má jak zemědělskou, tak potravinářskou sekci, jak vyplývá z názvu organizace. Zemědělci jsou pro zpracovatele zdrojem základních surovin, potravináři zase zabezpečují odbyt agrární produkce, takže jedna skupina potřebuje druhou a izolace nemůže existovat. V důsledku pokračující globalizace roste vliv světového trhu a globálních rozhodnutí velkých evropských a světových producentů na vazby mezi domácími potravináři a zemědělci. Opakujeme však, že oboustranné rozvíjení kontaktů je potřebné v zájmu vyváženého rozvoje obou základních složek agropotravinářského komplexu bez ohledu na to, jaká je v nich vlastnická struktura.

Jak působí na slovenské prostředí v potravinářském průmyslu legislativní normy Evropské unie? Jsou pro odvětví slovenského průmyslu víc likvidační, nebo mají v něčem také pozitivní vliv?

Slovenská praxe se jim přizpůsobila, což ji v předvstupním období stálo nemálo sil a peněz. V dalším období Evropská unie přitvrzuje normy z hlediska vystopovatelnosti, kvality a bezpečnosti potravin. Jako důležité vidíme to, aby srovnatelné požadavky kladla i na dovozce potravin z třetích zemí. Rozvojový svět v rámci jednání na půdě Světové obchodní organizace WTO tlačí unii, aby zliberalizovala přístup na svůj potravinový trh. My jsme však přesvědčeni, že to může vykonat jen tehdy, když bude mít garance plnění srovnatelných podmínek bezpečnostních, hygienických a kvalitativních, jaké vyžaduje od svých vlastních výrobců. Vždyť samotný problém má víc rozměrů a patří mezi klíčové v evropském potravinářství a zemědělství.

Co vám z evropské legislativy nejvíc překáží ve vztahu k rozvoji slovenského potravinářství?

Největší problém momentálně nevidíme ani tak ve sféře technologické, kvalitativní a bezpečnostní, i když i tam jsou rezervy, ale především v tom, že Evropská unie se dosud nedokázala vypořádat s působením řetězců. Jak jsem řekl, jejich vztahy směrem k našim potravinářům jsou velmi nevyvážené. Podobné problémy nám ale avizují potravináři z dalších evropských států unie. Na půdě Evropského parlamentu se již objevila iniciativa, aby Evropská komise důkladně zhodnotila vliv hypermarketů a supermarketů na malé střední podnikatele v potravinářském průmyslu unie. Jak se pod ní podaří získat dostatečné množství podpisů europoslanců, komise ji bude muset řešit. Věřme, že na jejím základě se začne hledat také společné řešení, platné pro všechny členy unie. Dalším velkým problémem jsou reformní opatření například v sektoru cukr, která jsou podle nás namířena proti novým členům Evropské unie. V cukerné produkci jsme tak už přišli zhruba o jednu třetinu výrobní kvóty, přičemž nám hrozí její další snižování, které by nás dostalo do závislosti na dovozu. Nejsme proti reformám, právě naopak, ale musí být vše vyvážené tak, aby poskytovali stejné šance všem. Mnoho návrhů a už realizovaných opatření v agrární politice unie však bohužel tuto charakteristiku nesplňuje.

Jak vidíte vzhledem k daným skutečnostem nejbližší perspektivu slovenského potravinářského průmyslu?

Snažím se do budoucnosti hledět střízlivě, bez růžových, ale také bez černých brýlí. Vždyť ještě ve většině oborů může restrukturalizace zamíchat karty. V každém z nich už dnes máme subjekty, které se dokáží prosazovat na trhu a jsou schopné pružně reagovat na jeho požadavky. Takoví silní hráči jsou v mlékárenství, olejářském a lihovarnickém průmyslu, pivovarnictví, cukrovarnictví a výrobě cukrovinek, v mlýnském, pekárenském, konzervárenském a vinařském a masném průmyslu nebo ve výrobě nealko nápojů. Globalizace a koncentrace obchodu má však vliv na zvýšený import potravin, v důsledku toho Slovensko dlouhodobě vykazuje pasivum v zahraničním obchodě se zemědělskými a potravinářskými výrobky. Toto riziko není možné zlehčovat, protože v konečném důsledku ovlivní to, zda domácí produkce potravin bude v následujícím období růst, stagnovat nebo klesat. Přitom z hlediska kvality surovin a kvalifikované pracovní síly na tom nejsme zle, chceme prosazovat rozvojovou produkční politiku, zaměřenou na využívání existujícího potenciálu. Doufám, že budeme úspěšní, i když situace s potravinovým trhem nebude určitě jednoduchá a třeba na něm počítat s vícero činiteli, často působících protichůdně.

Stanislav Němec, tiskový mluvčí, Slovenská potravinárska a poľnohospodárska komora