K určitému jednání z pozice moci se k řetězcům vyjadřoval v minulém týdnu na stránce AKČR v Zemědělci kolega Jana Veleby, slovenský prezident tamní zemědělské a potravinářské komory SPPK Ivan Oravec. Zhruba ve stejném duchu mluví i Jan Veleba.

Smlouvy prozradí praktiky řetězců

Mimo jiné uvádí, že obchodní řetězce už kontrolují minimálně 70% maloobchodního obratu potravin. “Chce-li dodavatel prodat svoje zboží, musí tak učinit prostřednictvím obchodních řetězců. Tato skutečnost je rozhodující výhoda řetězců, kterou využívají ve svém tlaku na nákupní ceny od producentů potravin,“ říká Jan Veleba v odpovědi na dotaz tisku. Doporučuje nahlédnout do smlouvy mezi konkrétním obchodním řetězcem a konkrétním dodavatelem. Dodavatel zde má celou sérii povinností a prakticky proti nim žádná práva. Jeho „svoboda“ spočívá v tom, že si může vybrat, zda takovouto smlouvu podepíše či nikoliv. „Když podepíše, tak musí plnit nevýhodné podmínky, když nepodepíše, tak své výrobky neprodá,“ uvádí Jan Veleba.“ Snad nejvýstižnější a nejparadoxnější jsou zvyklosti řetězců u pečiva. Pokud řetězec pečivo neprodá, pak si je dodavatel na svoje náklady musí odvézt! Připadá mně to jako středověký vztah mezi feudálem a nevolníkem,“ uzavírá Veleba s tím, že je přesvědčený o nutnosti  prosadit legislativní opatření,  na jehož základě by měli všichni pro podnikání stejná pravidla.

Další vyjednávání s řetězci nic neřeší, nutná je legislativa

Stejně jako slovenský prezident Oravec i Jan Veleba si nemyslí, že nějaké další jednání přinese výsledky. „Těch jednání už byla celá řada, výsledky jsou naprosto nulové. Drtivá většina řetězců má v podstatě jediný cíl – nakoupit za co nejnižší cenu. To vylučuje nalézt řešení, které je výhodné pro obě strany, dodavatele a odběratele a dokonce má vliv i na úroveň nutriční hodnoty potravin. Díky tomuto axiomu co nejnižší ceny se například v loňském roce dovezlo do ČR za 6 miliard korun vepřového masa. Větší část tvoří levné méně hodnotné anatomické části, ořezy, břicha apod. Aby se výrobce vešel do nadiktované ceny, pak mu nic jiného nezbývá. Jsem přesvědčen o tom, že většina řetězců spolu s cenou tlačí dolů i kvalitu potravin a tento vývoj pokládám za alarmující,“ konstatuje Veleba..

Zásady správné zemědělské praxe

Zcela z jiné oblasti byly otázky dalšího media, které se týkaly zásad správné zemědělské praxe. „Souhlasíme s obecným cílem snížení znečištění životního prostředí původem ze zemědělské prvovýroby,“ uvádí Jan Veleba a přidává v bodech priority, které si k tomuto tématu stanovila ČR:

1. Nerušení krajinných prvků, kterými jsou meze, terasy, skupiny dřevin, stromořadí a travnaté údolnice.
2. Vyloučení pěstování kukuřice, brambor, řepy, bobu, sóji a slunečnice na pozemcích s průměrnou svažitostí převyšující 12 stupňů.
3. Povinnost zapravování kejdy nebo močůvky do 24 hodin po jejich aplikaci, s výjimkou řádkového přihnojování porostů hadicovými aplikátory, na orné půdě s průměrnou svažitostí  převyšující 3 stupně.
4. Vyloučení změny kultury travní porost na ornou půdu.
5. Nepálení bylinných zbytků na půdních blocích, popřípadě jejich dílech.

Pokud jde ale o kontrolu plnění těchto pěti bodů,. Jan Veleba neskrývá své rozčarování nad přebujelostí administrativy.“Připravovaná praxe jejich kontroly ale bohužel překonává všechna očekávání. Posuďte se mnou,“ uvádí Veleba. „V kontrolních listech, které se mají vyplňovat je asi 150 kontrolních bodů, které budou předmětem zkoumání osmi státních kontrolních institucí! Odborníci ze Zemědělského svazu odhadují, že bude potřeba vynaložit 10.000 až 30.000 Kč investic na hektar, aby byla šance předpisům vyhovět. Jinými slovy směrnice a nařízení EU k dodržování zásad správné zemědělské a enviromentální praxe je třeba razantně zjednodušit. V opačném případě nejsou v zemědělské praxi proveditelné. Je třeba pamatovat na to, že zemědělec musí především pracovat a neměl by být pokusnou laboratoří bruselských a českých úředníků,“ kritizuje Veleba.

Biomasa hraje prim v obnovitelných zdrojích

Třetím tématem, k němuž se prezident agrární komory v těchto dnech vyjadřoval jsou biopaliva. Z nich vyjímá biomasu, která je podle něj v dlouhodobém horizontu nejperspektivnější z obnovitelných zdrojů energie (OZE). V roce 2030 by měla  tvořit 85 % z celkového využití OZE. „Jde o cíleně pěstovanou produkci (obilí, kukuřice, řepka, řepa, TTP, RRD), ale také zemědělské zbytky a odpad, lesní těžební zbytky. Celou záležitost je nutno racionálně posuzovat z hlediska ekonomického, energetického, zemědělského, lesnického,  environmentálního, aj. Po počátečním nadšení a nasazení cílů v EU (20% OZE a 10 % biopaliva v roce 2020) v minulých letech se po vývoji ve druhém pololetí 2007 začíná mluvit o revizi ve smyslu nekonkurování si výroby potravin a dalšího využití zemědělské produkce, s čímž je nutno souhlasit,“ říká Veleba. „ Znám studii EU, která předpokládá výraznou intenzifikaci zemědělské produkce, tedy zvýšení výroby tak, aby bylo dostatek potravin a přitom zbyly plochy půdy právě na suroviny pro energetiku. Domnívám se, že to je řešitelné. Ne však systémem kampaní a politických závěrů, ale vysoce odborným a uvážlivým přístupem,“uzavírá Jan Veleba.