U skotu se mohou mykoplazmy spolupodílet na mnoha onemocněních:

 

Původce onemocnění se vyskytuje zejména ve vysokoužitkových stádech. Mykoplazmatické infekce způsobují významné ztráty mléčné užitkovosti a zvířat, zvýšený obrat stáda a onemocnění mladých zvířat.

Mykoplazmy disponují vlastnostmi, které jim usnadňují penetraci do napadeného organismu. Jedná se o nejmenší baktérie. Nemají žádnou buněčnou stěnu (odolné vůči b-laktámovým antibiotikům – např. penicilin, které rozpouštějí buněčnou stěnu) a vyznačují se sníženou metabolickou aktivitou. Obtížná diagnostika a léčba vedou často k chronickému onemocnění orgánů. Nemocná zvířata představují dlouhodobé permanentní nebezpečí pro zdravá zvířata.

 

Přenos infekce je možný dvěma způsoby:

·          Horizontální infekce – mezi zvířaty navzájem,

·          Vertikální – z matky na potomstvo, možným následkem jsou potraty nebo porody oslabených telat.

 

Infikovaná zvířata vylučují do okolí zárodky prostřednictvím mléka a sekretů dýchacího a genitálního ústrojí, které jsou ve vnějším prostředí schopné přežít 2 až 8 týdnů, takže se zvířata mohou infikovat prostřednictvím podestýlky, stájového zařízení a krmiv.

 

Protože se jedná o polyfaktoriální onemocnění, záleží na míře infekčního tlaku, chovatelských podmínkách a imunitě zvířat, zda podlehnou nákaze. V průměru dochází k onemocnění 20 až 50 % telat a mladého dobytka. Většinou se jedná o smíšené infekce, na kterých se podílejí také viry nebo jiné baktérie (pasteurely).

Infekci podléhají nejvíce telata ve stáří 2 až 3 týdnů – kašlou, těžce dýchají a z nosu jim vytéká sekret. Později začne stoupat teplota (až 41 °C), telata jsou malátná a nepřijímají krmivo. Mykoplazmy se z krevního řečiště dostávají do kloubů, kde napadají a těžce poškozují jejich chrupavčité části. Pokud se vyskytne podezření na podíl mykoplazmat na onemocnění jedince, je nutné neprodleně zahájit terapii širokospektrálními (smíšená infekce) antibiotiky, kromě ATB penicilinové řady, aby onemocnění nepřešlo do chronické formy. Se zahájením léčby není možné čekat až po získání výsledků bakteriologického vyšetření, terapeutický režim je ale na základě těchto výsledků prověřit a případně zkorigovat.

Je třeba zabránit tomu, aby se baktériím nepovedlo chránit se v masivním množství hlenu produkovaného v zanícených plicích vůči působení antibiotik, a to nasazením mukolytických preparátů (např. Bisolvonu). Tyto preparáty nerozpouštějí jenom bronchiální hlen, ale také transportují antibiotika a protilátky do plic a umocňují tak úspěšnost léčby.

 

Ve většině případů vyvolávají mykoplazmy chronické záněty mléčné žlázy. Infikovaná zvířata mohou být po celé měsíce zdrojem zárodků, aniž by se u nich projevily klinické symptomy onemocnění. Antibiotika aplikovaná přímo do vemene k potlačení streptokokových a stafylokokových infekcí přispívají k množení mykoplazmat, které produkují jedovaté metabolity a zabraňují činnosti tělu vlastních imunitních buněk. Klinický obraz je nespecifický, takže není možné onemocnění spolehlivě detekovat na základě symptomů. Sekret mléčné žlázy má často hnědožlutou barvu podobný syrovátce se sedimentem v podobě vloček až krupice. Na počátku onemocnění se vyskytuje otok vemene a teplota a otékají také lymfatické žlázy vemene. Postižená čtvrť (často i více) není na pohmat bolestivá. V průběhu 3 až 5 dnů dochází k rapidnímu poklesu mléčné produkce. Velká část sekrečních buněk mléčné žlázy zakrňuje, mléčná žláza degeneruje (tuhne). Akutní mykoplazmatická mastitida může mít velmi závažný průběh. Plemenice mohou být infekcí napadeny v průběhu všech fází laktace, i v období stání na sucho. Obzvlášť často se vyskytuje onemocnění v období telení.  

Terapie je obtížná, protože antibiotika účinná proti mykoplazmám se obvykle při zánětu mléčné žlázy nepoužívají a nepřináší proto většinou žádoucí výsledek. Prognóza znovuobnovení funkce mléčné žlázy v plném rozsahu je nepříznivá.

 

Indikátory výskytu mykoplazmat v podniku:

V takových případech by se mělo podezření vždy objasnit. Protože přítomnost tohoto původce onemocnění není možné prokázat rutinními postupy, může se relativně nepovšimnuta rozšířit ve stádě, což ještě prohloubí finanční náročnost sanitace.

 

Podezření na výskyt mykoplazmat musí být jednoznačně potvrzeno. Je to možné jedině kultivací na speciální živné půdě po dobu 2 až 3 týdnů. Přímý důkaz původce onemocnění je možné získat také pomocí PCR a imunofluorescenční metody. Je možné také prokázat přítomnost protilátek v krvi použitím spektrofotometrické metody KBR nebo imunologické metody ELISA.

 

Antibiotika sice proti mykoplazmám zabírají (tylosin, tetracyklin, enrofloxacin, erytromycin, gentamycin, streptomycin a licomycin), ale touto terapií není možné trvale tento zárodek ze stáda eliminovat.

Díky obtížné, dlouhodobé a málo úspěšné terapii nabývá na významu profylaxe. Kromě toho je sanitace infikovaných chovů tak nákladná, že může rozhodnout o existenci podniku.

 

Doporučená preventivní opatření:

Nakoupená zvířata, která jsou nejvýznamnější zdrojem zavlečení nákazy do chovu, by měla pocházet z výhradně z chovů prostých této nákazy. To se týká vedle krav také telat a jalovic.

Negativní výsledek rozboru musí být opakován 3x, než chovatel získá jistotu, že tomu tak opravdu je. V ohrožených stádech je nutné provést kontrolní vyšetření dojnic v období stání na sucho a také objasnit příčiny akutních zánětů vemene. Vzorky mléka pro stanovení přítomnosti mykoplazmat musí pocházet z dodojku a nesmí obsahovat konzervační látky.

Mezidezinfekce a namáčení struků může přispět k eliminaci původce ve stádě. Také je nutné důsledně dbát na pořadí dojených plemenic (nejdříve zdravé, potom nemocné). Po dojení jsou dojnice zvlášť náchylné na přenos infekce, protože u nich zůstává otevřený strukový kanálek.

Imunitní profylaxe je možná na základě vytvoření specifických stájových vakcín z izolátů původce proti pneumonii a artritidě. Její úspěch však je také nejistý.

Pro trvalý úspěch je nutné důsledně vyřazovat infikovaná zvířata. Kromě toho se nehodí pro obnovu stáda ani potomci pozitivních dojnic.

 

Milchrind, 2007, č. 4, s. 52-55