Ministr zemědělství sdělil do kamer, že tu máme obchodní řetězce, které růst cen zastaví, nejmenovaný tajemník jedné agrární organizace děl, že je to prý věštění z křišťálové koule.

Ono to ale nebylo věštění, ale logický odhad na základě dostupných informací z evropského, amerického i světového trhu. Mnoho lidí včetně kolegů z komory se ptalo, proč se o to starám. Nyní se ale ptá i šéf Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Martin Pecina. V tiskovém prohlášení dokonce sdělil, že nemáme svoje názory na zvyšování cen potravin veřejně prezentovat a pohrozil zákrokem! Že prý se tím ovlivňuje volná soutěž. Apropós, jako by zde nějaká pod dominancí obchodních řetězců kdy byla. Při této příležitosti musím položit několik otázek, na které bych rád dostal odpovědi:

Otázka první – proč ÚOHS už dávno nevystoupil proti společnosti ČEZ, která už v květnu ohlásila zdražení elektrické energie od nového roku rovnou o 14%? Připomínám, že ČEZ je společnost s majoritou státu a za první pololetí vykázala zisk 21 mld. Kč! Pod tímto úhlem pohledu se šéf Madety s ohlášenou cenou másla jeví jako nevinný beránek.

Otázka druhá – proč ÚOHS nikdy nereagoval na naše podněty vůči obchodním řetězcům, ve kterých jsme doložili nerovné podmínky smluv s jejich dodavateli? Připomínám, že na tyto typy smluv zcela postačí obchodní zákoník, netřeba se obkličovat podílem na trhu.

Otázka třetí – vrátíme se snad do doby, kdy nebudeme smět sdělit veřejně svůj názor, když se to jaksi nehodí? Připomínám, že to už tady bylo.

Nicméně, otázka zdražování potravin je věc velmi vážná. Diskutují ji politici, kteří se oni jakživ nestarali. Proč taky, když se potraviny přes deset let nehnuly a problémy nás prvovýrobců, kteří vyráběli takříkajíc na nule nebo i pod ní je nezajímaly. Diskutují ji poslanci Evropského parlamentu. Leč obávám se, že se s tím mnoho nenadělá, neboť jsme se měli starat dříve. Co mám na mysli? Třeba to, že například na okrese Znojmo bylo v době transformace českého zemědělství přes 17.000 krav, nyní je jich tam 4.700. Možná, že toto mléko dnes chybí. Možná, že by byla cena másla jiná, kdyby alespoň polovina těch krav žila. Uvedl jsem okres Znojmo, ale podobný vývoj byl skoro všude. Ale co to říkám. Nedávno jsem byl poučen – cituji: „Já si myslím, že nejproblematičtější věc, o které hovoří pan prezident Veleba, je ten argument o potravinové soběstačnosti. To je prostě neporozumění jednotnému evropskému trhu.“ Citát je reakcí ministra zemědělství Petra Gandaloviče na můj názor, že je třeba reagovat na snižující se potravinovou soběstačnost v říjnovém televizním pořadu „Otázky Václava Moravce“. Dodávám, že mnoho států v onom jednotném trhu vyrábí násobky své spotřeby jednotlivých komodit, takže moje diskuse o jistém minimálním prahu soběstačnosti je oprávněná. Naopak až příliš dobře jsem porozuměl jednotnému evropskému trhu, ve kterém staré země pod propagandistickou clonou o regulaci výroby ji udržely na stejné výši nebo zvýšily, abychom ji my za souhlasu vlastních politiků razantně snížili. Snad už je to jasné a snad bychom se už mohli vzpamatovat a přestat obhajovat neobhajitelné. Jsem dalek toho, abych shazoval svého resortního ministra. Ale toto jsou fundamentální otázky, před kterými nelze uhnout. Otázky, které jsme pokládali už velmi dlouho, pěknou řádku let. Otázky, za které jsme byli umravňováni frázemi o nadvýrobě, odkazem že vše bez problému dovezeme atd. Ten, kdo vývoj sleduje si pamatuje nositele těchto myšlenek. Z vývoje, který nám dává za pravdu, bych mohl mít škodolibou radost. Tu ale necítím, převažuje smíšený pocit nad neschopností podívat se na eskalující problémy stejnýma očima a bez politických pouček a schémat.

Jan Veleba