Cílem odchovu mladého dobytka by měla být ekonomicky nepříliš nákladná produkce (s minimálními ztrátami) velmi kvalitních březích krav pro obnovu početních stavů dojných stád.

Nižší věk při prvním otelení (VPO) šetří náklady na odchov a také počet ustajovacích míst. Stagnace růstu způsobená zdravotními problémy v období mléčné výživy telat neumožní realizovat jejich intenzivní růstové schopnosti. Snahy o vyrovnání promeškaného času v následujících úsecích odchovu ale mohou vést k dosažení přírůstků srovnatelných s výkrmem. O optimálním průběhu růstu existují rozporuplné představy.

Běžně existuje názor, že odchov mladého dobytka je obor chovu skotu, který vyžaduje nejméně podpory a kontroly. Následky ne zcela optimálního tělesného vývoje, zanedbávaného komfortu a nedostatečné kontroly se projeví až během laktace. Prodloužení produkční doby o jednu laktaci skýtá větší potenciál úspory nákladů na odchov v přepočtu na litr mléka, než je tomu v případě snížení VPO z 28 na 24 měsíců.

Markantní je, že v posledních letech dochází ke zhoršování parametrů plodnosti u jalovic. Procento zabřeznutí po první inseminaci klesá, náklady na inseminaci stoupají. Výsledky nejnovějších výzkumů prokázaly vliv intenzity odchovu na výši nákladů na inseminaci, průběh telení a brakaci prvotelek.

Kontrola růstu

Zapojení jalovic do reprodukčního procesu by mělo proběhnout na základě dosažené hmotnosti. Způsoby kontroly hmotnosti jsou individuální, záleží na vybavení podniku. Ideální jsou plně automatizované váhy, které dokáží dekódovat totožnost každého zvířete a získané výsledky je možné vyhodnotit pomocí speciální programů. Vyhodnocení a zobrazení přírůstků resp. růstových křivek je málo komfortní.

Výsledky měření tloušťky hřbetního tuku u skotu v odchovu dokládají, že s narůstající tělesnou hmotností narůstá i variabilita mezi zvířaty. Dosud nebyly zveřejněny žádné zkušenosti s použitím Body Condition Score (BSC) k hodnocení rostoucích zvířat. Hodnocení tělesné kondice jalovic pomocí programu managementu stáda prostřednictvím BSC nebo tloušťky hřbetního tuku se dosud koncentrovalo jen do období posledních 8 týdnů odchovu před porodem, kdy se již připravuje nástup laktace. Výsledky nových výzkumů ale prokázaly, že na start do laktace mají výrazný vliv i ranější stádia růstu.

V 10 saských stádech byl v letech 2004 a 2005 byl zjištěn podíl porodů mrtvých telat u jalovic ve výši 14 resp. 17 %. Rozpětí hodnot v jednotlivých stádech kolísalo od 9,5 po 25,1 %. Třetina prvotelek byla ze stáda vyřazena ze zdravotních důvodů nebo z důvodu neplodnosti po prvním porodu.

Jalovice obalené silnější vrstvou tuku odbourávají po otelení podstatně více tělesných rezerv pro syntézu mléka v porovnání s méně tučnými zvířaty. Jalovice s vyšší kondicí si ale během laktace udrží silnější vrstvu hřbetního tuku.

Termín inseminace      

Pro stanovení správného termínu prvního zapouštění jalovic je rozhodující hmotnost, výše přírůstků a intenzita krmení Všechny tyto parametry jsou pro úspěšnost inseminace důležité V jedné aktuální studii byla potřeba u intenzivně odchovávaného mladého skotu (přírůstek 1000 g /den) o 0,3 inseminací více k zabřeznutí než u jalovic s nižší intenzitou růstu (850 g/den).

Procento zabřeznutí po první inseminaci okolo 50 %, jak je podle nejnovějších analýz stále častěji realitou znamená, že je nutné polovinu jalovic znovu připustit. Při průměrné délce inseminačního intervalu 35 až 40 dní jsou jalovice při dalším zapuštění díky intenzivnímu růstu těžší o 35 až 40 kg. Pokud je nutná ještě jedna inseminace, jsou u jalovic ve stejném stádiu březosti již velmi podstatné rozdíly v hmotnosti. Skupina jalovic přicházejících do porodny je tedy velmi nehomogenní a jalovice jsou často příliš těžké a v nadměrné kondici.

Optimální hmotnost plemenice před otelením je 620 až 650 kg. Z této cílové hodnoty je třeba vycházet při stanovování termínu prvního zapuštění v závislosti na intenzitě přírůstků a úspěchu první inseminace. V tabulce 1 je uveden příklad výpočtu. Pokud například březí jalovice denně dosahují 500 g přírůstku, musí se jejich průměrná hmotnost při prvním zapouštění pohybovat v rozmezí 480 – 510 kg. Realizovaná doba prodlení je stanovena v závislosti na intenzitě růstu až do doby zabřeznutí. Při 700 g přírůstku a době prodlení 25 – 30 dní je nutné odpočítat z optimální hmotnosti pro první zapuštění 15 až 20 kg. Při vyšší intenzitě růstu – 900 g přírůstku je to již 20 až 30 kg. To znamená, že jalovice z intenzivně rostoucích stád je nutné poprvé zapustit již při dosažení hmotnosti 330 – 360 kg. Toto hmotnosti dosahují intenzivně rostoucí zvířata již ve věku 10 až 12 měsíců. Pokud se chovatelé děsí zapouštět jalovice v tak nízkém věku, musejí významně snížit výši přírůstků ve druhém roce života jalovic.  

Tabulka 1: Příklad stanovení hmotnosti jalovic pro první inseminaci

Kontrola říje

Měření pohybové aktivity je jako pomocná metoda indikace nástupu říje v poslední době chovateli stále častěji využívána. Pedometr a krční respondéry poskytují chovateli podstatně odlišné parametry. U jalovic se vyskytuje vzeskok 2,5 až 2,8krát častěji v porovnání s kravami. Odchov skotu je relativně málo náročný na personální práci. To může být důvodem, proč není prováděna kontrola říje s patřičnou intenzitou a je často tolerován delší inseminační interval.

Mladý skot není na rozdíl od dojnic minimálně dvakrát denně podroben vizuální kontrole v relativně pevně stanovených časových termínech na stejných místech – např. v dojírně. Proto by nebylo smysluplné měřící systémy pro mladý skot snímající informace umístit na stacionární místo. Pro použití radiových antén, které ve stanovených časových intervalech (např hodinových) snímají měřené hodnoty je jediná podmínka, že se zvíře nachází v jejich akčním rádiu. Podle údajů výrobců postačuje pro získání bezpečných informací 30 až 80 m vzdálenost zvířat od snímací antény. Dosah je závislý na konstrukčním pojetí stáje a musí v každém případě být stanoven individuálně. Pokud se jalovice vyskytují v bezprostřední blízkosti stáje, měl by rozsah antény stačit na pokrytí obou oblastí. Existuje však i možnost využití systému více antén s jediným počítačem. Při optimálním umístění odpovídající jednotce příjmu může být rozsah zvýšen minimálně 14x, takže je možné kontrolovat nástup říje i u pasoucích se jalovic. Pro 50 jalovic (starších 13 měsíců, věk při prvním otelení 24 měsíců) je potřeba cca. 12 až 18 senzorů pohybové aktivity v závislosti na úrovni péče o zvířata.

U 38 jalovic zapojených po výzkumu bylo v průběhu 3 měsíců detekováno 172 říjí. Ve 148 případech (86 %) bylo paralelně vysláno varovné hlášení ze systému měření pohybové aktivity. Ve 24 případech nedošlo i při výrazné manifestaci vnějších příznaků říje k vyslání výstražného signálu Možností částečné eliminace tohoto problému je sledování křivky pohybové aktivity na obrazovce počítače, v polovině případů nevyslání varovného signálu bylo možné vysledovat znatelný nárůst křivky, který však systém netransformoval do podoby alarmu. 20 výstražných hlášení (12 %) naopak systém vyslal v době, kdy se o říji nemohlo jednat. Zejména po vytvořeníí nových skupin zvířat a tím vzniklém neklidu se tato falešná hlášení vyskytla v hojném počtu.

Navzdory „datu minimální trvanlivosti“ senzorů je nutné jejich funkci pravidelně prověřovat. Při pravidelném využívání tohoto systému klesá četnost netypicky odstupňovaných křivek. Pokles funkčnosti snímačů aktivity by mohl být přinejmenším důvodem nezaznamenání zvýšené pohybové aktivity zvířat.

Informace o zvířatech získané elektronickou cestou je nutné využít smysluplně, což je možné jedině v případě sofistikovaného managementu stáda. Plošné rozšíření elektronických systémů v dojných stádech může vést ke zlepšení vzájemného poměru mezi výší nákladů a výsledným efektem.