Vzpomněla jsem si na loňskou cenu 2300 až 2500 korun za tunu, byla těsně po žních a farmáři se strachovali, jak se bude vyvíjet dál, zda nezůstane „sedět“ na této úrovni. Dnes mají strach z této takzvané senzace, která ovlivní nesporně růst cen potravin, a to ať chce kdo jak chce, bez rozdílu zda jde o výroky některých zástupců řetězců nebo státních úředníků. Cena obilí zvýší cenu krmiv, to prodraží výkrm býložravců, monogastrů i drůbeže a jsme u třicetiprocentního růstu cen masa, jak o tom nedávno ve svém blogu informovala samotná evropská komisařka pro zemědělství Mariann Fischerová Boelová. Stejně jako naši politici i ona svěřuje své názory dnes modernímu způsobu komunikace – blogům. Od některých výplodů takzvaných „psavců“ je její názor věcný a zajímavý, až na to, že si libuje v dobře nastartované evropské agrární politice. Pokud je míněno startem vyprázdnění sýpek s obilím, větším až abnormálním osetím ploch plodinami určenými jednoznačně pro biopaliva, pak je tato politika bez koncepce a bude mít nepříjemný dopad právě na evropské zemědělství.

I česká agrární komora na svých webových stránkách věcně informuje a i tam se dočtete o určitém až skokovém růstu ceny, která u obilí za poslední dva týdny vzrostla v průměru o deset procent a v některých případech už dosahuje dvojnásobku loňských hodnot. Na růst cen má vliv především letošní nízká úroda v Evropě, malé zásoby obilí ve světě a výroba biopaliv, soudí prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. „Poprvé se v České republice projevila globalizace a důsledky otevřeného trhu, kdy naše obilí skupují okolní země,“ jde ve svých úvahách dál Veleba. Situace se podle něj v budoucnu výrazně nezmění. Zcela realisticky ale dodává, že česká úroda, která byla letos lepší než vloni, nemá na ceny obilovin žádný vliv. Ceny podle něj určují trhy v tradičních obilnářských velmocích, jako jsou Polsko, Maďarsko, Francie nebo Německo, kde se letos urodilo obilí málo.

Obchodníci především z Polska a Německa proto ve velkém skupují obilí v České republice. Situace je taková, že třeba u pšenice se už nikdo neptá, zda jde o potravinářskou nebo krmnou. Obilí je málo a pokud jsou nákupčí ochotni zaplatit v hotovosti tak obrovské sumy, tak by byli zemědělci sami proti sobě, kdyby to neprodali. To je zase názor generálního sekretáře Plodinové burzy Brno Karla Zezuly. Všichni tři zmiňovaní mají pravdu, evropská komisařka by ale měla přehodnotit se svými lidmi obilnářskou situaci, jinak bude stoupat nespokojenost mezi spotřebiteli. Už demonstrovali stovky nespokojených Italů, jež naštval obrovský růst cen těstovin, Francouzi se nechtějí zase smířit s růstem cen jejich národní „pochoutky“ baget a brzy se začnou ozývat spotřebitelé „masožravci“, jimž se výrazně brzy sáhne na ceny jejich pochoutky, kterou si neodepřou. Další vývoj evropské agrární politiky bude proto zajímavý a k rozkolísání trhu s některými komoditami dojde nesporně nejen na tomto kontinentu.