Největším skladem je tzv. nová balírna v  Mostecké ulici v Žatci. Tento 60 m vysoký sklad, který je jednou z dominant města Žatce, byl v minulých letech přebudován na klimatizovaný sklad s  kapacitou 1500 t v klimatizovaných prostorech a 500 t v standardních skladových prostorech. Chmel se umísťuje do klimatizovaných skladů proto, aby se zpomalilo jeho stárnutí a pokles obsahu alfa hořkých látek. Průměrná teplota v  klimatizovaném skladu je 3oC.

Další chmelové sklady se v  Žatci nacházejí v  městské památkové zóně, která je díky těmto skladům také kandidátem na zařazení do seznamu světových památek UNESCO. Pro letošní sklizeň je podle informací ing. Jaroslava Urbana, vedoucího závodu Zpracování chmele CHMELAŘSTVÍ, družstva Žatec, připraveno pro skladování celkem 9 skladů v  této zóně. Jde například o sklady ulicích Alšova, Zeyerova a Kovářská a na náměstí Chmelařském a Smetanově. Tyto sklady mají celkovou kapacitu okolo 1000 t.

V letošním roce se ovšem dá očekávat, že dodávek s chmelem bude méně než v  minulém roce. Hlavním důvodem je slabá sklizeň a dalším postupný přechod z  tradičních chmelových žoků na hranoly, kterých se díky svému tvaru umístí na jeden náklad mnohem větší množství.

Průměrná váha jednoho balení suchého chmele, které přichází od pěstitelů do skladů je cca 55 kg. Z  jednoho balení odrůdy Žatecký poloraný červeňák český pivovar s průměrnou potřebou 7 g alfa hořkých látek na 1 hl piva uvaří okolo 250 hl, tedy 50  000 půllitrů skvělého piva. V praxi používají pivovary pro vaření piva většinou kombinaci aromatických a hořkých odrůd chmele, kdy na začátku chmelovaru je přidán chmelový výrobek z odrůd s vyšším obsahem hořkých látek a na konci chmelovaru aromatický chmel pro vytvoření charakteru piva.

Každé balení chmele je u pěstitele zváženo, označeno štítkem s  vyznačením ročníku sklizně, odrůdy, chmelařské oblasti (popřípadě i chmelařské polohy), katastrálního území z kterého chmele pochází a pořadovým číslem žoku, a balení je u pěstitele zaplombováno. V roce 2007 bude takto označeno cca 90-100  000 balení chmele. Nad certifikací chmele, která začíná označením balení chmele u pěstitele a končí vydáním ověřovací listiny pro chmel nebo chmelový výrobek dohlíží Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, jehož oddělení v  Žatci vede ing. Vladimír Barborka. Proces certifikace chmele je upraven zákonem č. 97/1996 Sb., o ochraně chmele a nařízeními EU (Nařízení Rady 1952/2005, Nařízení Komise 1860/2006)

Ihned po dodání chmele na sklad probíhá vzorkování chmele a následně analýza vzorků dodaného chmele. Na základě odebraných vzorků ve spojení s  provedenými analýzami proběhne bonitace a nákup chmele obchodními firmami. Balírny závodu Žatecký chmel, CHMELAŘSTVÍ, družstva Žatec, které jsou jedinými zpracovateli chmele v  České republice, jsou již připraveny dle pokynů obchodních firem chmel zpracovat, aby pivovary obdržely český chmel co nejdříve.

K největším obchodním firmám působícím na trhu s  chmelem v České republice patří společnost Bohemia Hop, a.s. vlastněná CHMELAŘSTVÍM, družstvem Žatec a dále společnosti TOP HOP, Žatec Hop Company a ARIX EU. Část českého chmele je prostřednictvím firmy Emil Bureš Hopservis nakupována také mezinárodní obchodní společností Joh.Barth&Sohn (Barth-Haas Group). Členy Unie obchodníků a zpracovatelů chmele ČR jsou dále obchodní firmy Hopsteiner, Svoboda-Fraňková a také CHMELAŘSTVÍ, družstvo Žatec a Chmelařský institut, s.r.o.

Tipy:

Žatecké slavnosti chmele – DOČESNÁ – 31.8.-1.9.2007 ()

Chmelařské muzeum v  Žatci –

Kontakt:

Mgr. Zdeněk ROSA BA

Svaz pěstitelů chmele ČR

Mostecká 2580, 438 19 Žatec

Tel: 415 733 401

Mobil: 606 304 618

Fax: 415 726 052

e-mail: rosa@czhops.cz

www.czhops.cz

Přiložené texty dokumentující historii českého chmelařství:

Z historických dokumentů českého chmelařství

Chmelařská Jednota a další významné chmelařské instituce

Přiložené fotografie:

Štítek na balení s chmelem s plombami

Náklad s chmelem před skladem Chmelařství

Z historických dokumentů českého chmelařství
Zpracoval Prof. Ing. Václav Fric, DrSc. Dr.h.c. pro Chmelařskou ročenku 2004

Dopad hospodářské krize třicátých let 20. století na naše chmelařství byl drastický. Z  plochy 17264 ha v roce 1929 klesla výměra v  roce 1932 na 9856 ha. Nastalo zhroucení cen, které vyvrcholilo v roce 1931 kdy průměrná cena byla pouze 229 Kč za celní cent (50 kg). Tato cena nepokrývala ani 1/5 – 1/3 výrobních nákladů. U některých hospodářů nepokrývala ani náklady na česání a sušení chmele. Část chmelnic zůstala neočesána a v  podzimním období byly révy podřezány a spáleny.

Za hlavní příčinu tohoto jevu byla pokládána světová nadvýroba chmele a omezená výroba piva. Národohospodáři se zabývali otázkou jak zlikvidovat neúměrné zásoby chmele. Přes skutečnost, že nebyly k  dispozici způsoby konzervace chmele, které by umožnily skladování chmele delší období než od sklizně do sklizně, vyskytly se studie na likvidaci těchto zásob. Sledovaly záměr jak zabránit přesunu této nadprodukce do období následující sklizně. Navrhováno bylo spálení chmele, jeho zkrmování, odklizení do mořských hlubin a podobně. Tehdejší státní správa přijala některá opatření, která od roku 1931 měla vést k  řešení této situace. Týkala se především úpravy rozsahu pěstitelské plochy. Uvedeme alespoň několik údajů z  tohoto období.

Od roku 1932 kdy byla nejnižší plocha ve čtyřicátých létech se plocha chmelnic relativně ustálila na hranici deseti až jedenácti tisíci ha. Údaje o plochách chmelnic z  té doby nejsou ve všech literárních zdrojích shodné. Zaznamenány jsou menší rozdíly pramenící z  toho zda je do plochy zahrnuta plocha v prvém roce výsazu. Zázvorka, Zima 1938 uvádí následující strukturu z roku 1937 dle oblastí a počtu pěstitelů, kterou doplňujeme o průměrnou výměru na pěstitele.

Z údajů roku 1937 jednoznačně vyplývá rozsah pěstování chmele v jednotlivých oblastech. Jednoznačně dominuje pěstování chmele v  Žatecké oblasti, která pokrývá více než tři čtvrtiny celkové plochy. Následuje Úštěcká oblast, která společně s  Roudnickou oblastí se kterou se v poválečném období spojila, pokrývá 20,5 % plochy. Další zjištění se týká počtu pěstitelů a průměrné výměry chmelnic na pěstitele. Jednoznačně to dokumentuje malovýrobní charakter. Z  této skutečnosti vyplývá soubor organizační struktury a řady výrobních otázek. Na začátku druhé světové války patřilo naše chmelařství co do rozsahu k  největším v  celosvětovém měřítku, bylo hlavním zásobovatelem světového trhu velmi jemným aromatickým chmelem. Malovýrobní charakter dával pěstitelům možnost individuální péče o každou rostlinu. Chmelnice patřily k  samostatné kultuře zemědělského půdního fondu a vlastní obdělávání chmelnic, které se vyvíjelo po celá staletí, patřilo k  nejlépe obhospodařovaným kulturám.

Než přejdeme k  období druhé světové války a době, která následovala vraťme se k  historickému pohledu k tzv. vedení chmelové kultury a zastavme se u otázek ve kterých české chmelařství udávalo kurz evropskému nebo dokonce světovému chmelařství.

Jednou z důležitých otázek byl výběr oblastí pěstování chmele a stanoviště chmelnice. V  tisícileté historii v písemných dokumentech nalezneme mnoho záznamů o tom kde všude se chmel pěstoval. Pokud se budeme držet současného územního areálu České republiky pak lze konstatovat, že to byl značný rozsah, který pokrýval celé naše území s  výjimkou horských oblastí. Svědčí o tom historické záznamy, které jsou k dispozici. Dík pochopení, vložení finančních prostředků a obětavosti pracovníků Chmelařství, družstvo Žatec a vybraného souboru externích spolupracovníků vzniklo v  Žatci Chmelařské muzeum, které může být naší národní pýchou a právem nám ho závidí i ostatní chmelařící státy. Doporučujeme vřele návštěvu tohoto muzea kde najdeme mnohá poučení a zajímavosti

Je zde dokumentováno, že chmel na území českých zemí je původní rostlinou již v  pravěku a bohatý soubor písemných dokladů a archeologických nálezů je doložen ze středověku. Je zde představena mapa archeologických nálezů v  Evropě, kde jsou připomínány nálezy z Mikulčic a Mostu. Cenné doklady jsou dochovány v  herbářích a ve spisech různého charakteru. Připomínána jsou místa pěstování jako jsou Klatovy, Poohří, dolní Polabí, Kadaň, Rakovník, Žatec. Jeden z  nejznámějších dokladů je od Petra Ondřeje Matthioliho „Herbář, jinak bylinář velmi užitečný“, vydaný 1544 v  Benátkách a v roce 1562 do češtiny přeložil a upravil Tadeáš Hájek z  Hájku, který od roku 1554 působil v  Praze jako lékař Ferdinanda Tyrolského a později Maxmiliána II. V  tomto historickém dokumentu, ve čtvrté knize se uvádí: „Chmel u nás v  Čechách jest známý všem, neb ho k  pivu potřebují, a jest dvojí: jeden štěpný, kterýž se sadí a opatruje a k bidlám aneb k  tyčem dlouhým přivazuje. Druhý planý, kterýž sám od sebe bez lidského opatrování roste podél plotův a mezi křovinami, a nedělí se jeden od druhého tvářností, krom že štěpný ve všem jest větší“. Je to zřejmý doklad o pěstování chmele v  kultuře a o využívání chmele.

Zajímavá jsou doporučení k  využití chmele jako léčivé byliny. Z  léčivých účinků uvádíme: jest „moci ztenčující, otvírající, stírající a krev od připálených vlhkostí vyčišťující,…břicho měkčí a zacpalosti otvírají,…bolesti z  horkosti pošlé krotí a rozpálení uhašují,…semeno ztíží jedné čtvrtce pité, škrkavky v  břiše moří, čmejru vyvodí i moč. Též činí to kvítí v  víně vařené a pité. Nohy komu smrdí , tímto prachem zasejpej“ Vezmi tu žlutost z  hlav chmelových, alounu, dobových bublinek, učiň z  toho prach a nim mezi prsty zasejpej,…ten prach také červy v  ranách moří. Kvítí chmelové dobré jest, aby v něm u vaně seděly ženy, proti tvrdosti a zpuchlosti lůna, i také když těžce vodu pouštějí“.

Jakou pozornost pěstitelé již v  dávné minulosti věnovali výběru a přípravě pozemku dokládá řada historických dokumentů. V  minulých Chmelařských ročenkách jsme uvedli nejdůležitější údaje týkající se historie pěstování chmele na našem území a nyní se chceme poněkud podrobněji věnovat charakteristice našich chmelařských oblastí. V  druhé polovině devatenáctého století byly již tyto oblasti vymezeny. Jak uvádí Tomeš 1891 v  Českém království se chmel pěstoval na 10 035 ha ve čtyřech obvodech:

Žatecko a Rakovnicko,

Úštěcko,

Dubsko,

v okresech mimo tyto oblasti.

Obvod Žatecký a Rakovnický se původně rozděloval na.

obvod městského chmele Žateckého,

obvod okresního chmele Žateckého a

obvod krajského chmele Žateckého.

Toto členění obecně nevyhovovalo a v  druhé polovině devatenáctého století sjednotilo se pojmenování na „Obvod staročeského ranného červeňáku“. Pro zajímavost možno uvést, že sklizeň probíhala v  měsíci červenci a srpnu a v  průměru se v  Žateckém a Rakovnickém obvodu sklízelo 323 kg z  jednoho hektaru.

V Úštěcké oblasti se pěstoval poněkud pozdější chmel „Vrbický a Semšův“ poskytující průměrnou sklizeň 600 kg z  hektaru. Chmel Dubský se vyznačuje silnou vůní po česneku a je označován jako odolný a nenáročný. V  okolí Dubé se vyskytuje tzv. chmel přebujelý (Hengst-hopfen), pro který se ujal název Dubský zeleňák. Výnosy chmele v  této oblasti dosahovaly v průměru 750 kg po hektaru. Za zmínku stojí rozsah pěstování chmele na Moravě kde v  okolí Tršic bylo 350 ha chmelnic s  průměrnou sklizní 600 kg po hektaru.

Chmel se tehdy pěstoval na četných dalších místech a v  nejrůznějších okresech. Tyto chmelnice byly označovány jako venkovský obvod a pro malý rozsah a špatný styk s  obchodem byly považovány za hospodářsky nevýznamné. Pro zajímavost uvádíme chmelnice v  okresech Chrudim, Třeboň, Kutná Hora, Čáslav, Hradec Králové, Vysoké Mýto, Jičín, Vinohrady, Veselí nad Lužnicí, Sedlčany a další.

Rozdělení ploch chmelnic dle tehdejších okresů bylo následující:

Vymezení pěstitelských oblastí bylo již tehdy zřejmé a je obecně znám další vývoj, který proběhl v  následujících létech. Neméně zajímavé je jaký význam byl v  této době připisován stanovištním podmínkám. Již Tomeš 1891 jednoznačně uvádí, že k  základním podmínkám řadíme půdu, její polohu, okolí a podnebí ve vzájemném spolubůsobení Charakterizuje to následujícím rčením: „Kdo chce pojistiti výnosnost chmelnice trvalou, pevnou, nejen v  létech dobrých, ale i přiměřenou letům špatným, ten nechť vysazuje ji v podmínkách nejlepších“.

Podrobně jsou popisovány půdní podmínky v  jednotlivých oblastech a zejména vztah ke kvalitě chmelových hlávek. Z  historie si můžeme vzít ponaučení pokud se stanovištních podmínek týká a konfrontovat to se současností a zejména s prohřešky, kterých jsme se v  nedávné minulosti dopouštěly v  honbě za tzv. efektivitou a racionalizací.

Chmelařská Jednota a významné chmelařské instituce
Pro Chmelařskou ročenku 2006 zpracovali Prof. Ing. Václav Fric, DrSc. Dr.h.c., Ing. Zdeněk Tempír, CSc.,František Chvalovský, Ing. Jiří Kořen a Václav Nesvadba

Historie českého chmelařství nám dává příležitost k  zamyšlení se nad jednotlivými etapami, kterými prošla tato komodita. Nebudeme zacházet k  samotným začátkům pěstování chmele na historickém území našeho státu, ale posuneme se až do období 18. až 19. století kam spadá začátek nezbytné potřeby vytvoření určité organizace usilující o prosazování či hájení zájmů pěstitelů. Dalším důvodem vedoucím ke vzniku této organizace byl záměr šíření poznatků v  tomto odvětví a udávání směru v  pokroku jak v pěstitelské sféře tak v  uplatnění v  oblasti uživatelské a ve všech otázkách s  tím souvisejících.

Jednu z prvých zmínek o vzniku jakési chmelařské instituce nacházíme v  roce 1833 kdy byl založen v  Žatci „Chmelařský spolek královského města Žatce“ (Hopfenverein der königlichen Kreisstadt Saaz), výlučný spolek měšťanů Žatce pěstujících chmel, který si předsevzal především ochranu „městského“ chmele. Zřejmě docházelo ke značné kvalitativní diferenciaci chmelů. Žatecký chmel vynikal svojí kvalitou a v  obchodě a zejména u pivovarů byl špičkově oceňován. Toto postavení českého chmele se utvářelo v  průběhu předcházejících století a z  historických dokumentů jako důkaz lze uvést konstatování bavorského univerzitního profesora Neumanna: … „v tom je jednomyslnost, že Čechy mají nejlepší chmel, k  čemuž velmi mnoho přispívá půda, více ale ještě péče obyvatel. Nejlepší chmel se rodí v  kraji žateckém, plzeňském, zejména u Sokolova, na panství úštěckém, v  okolí Klatov, Plzně a Žatce“. O významném postavení chmele v té době svědčí i zájem tehdejší C. k. vlastenecké společnosti, která projednala v  roce 1782 spis Jana Schmidta „Naučení o chmelařství“.

Projevy uplatňování chmelů i jiných proveniencí za kvalitní český chmel nutně vedly k  ochranným opatřením. Spolek zavedl potvrzování původu žateckého chmele. V  roce 1843 přešel spolek od dřívějšího převážně objemového měření množství chmele k  vážení na vídeňské centy (56 kg), které byly po zavedení povinné desetinné metrické soustavy v Čechách roku 1876 vystřídány tzv. celními centy (50 kg). Pro zvážení chmele byla vyčleněna místnost v  přízemí žatecké radnice, která tak vlastně sloužila jako první známkovna a poplatek vybíraný za známkování přinášel městu značné zisky.

Je zřejmé, že tato situace se nejvíce dotýkala pěstitelů v  okolí Žatce a založený chmelařský spolek si vytýčil jako hlavní poslání chránit vlastní chmel před falšováním. Situace se ještě více zvýraznila po roce 1848, po zrušení roboty, kdy nastal rozvoj chmelařských ploch zejména v žateckém kraji. Do tohoto období spadá též velmi významná událost a to výběr Semšova chmele z Vrbice 1856 z místního poloraného červeňáku, označovaný jako „Smetan“ (smetanový), který doznal značné obliby jak po stránce kvalitativní tak i výnosové. Sádě tohoto chmele se dosti rychle uplatňovaly i mimo oblast roudnickou, tj. i na Žatecku.

Další zmínku zasluhuje 21. červenec 1861 kdy byl v Žatci založen spolek obchodníků s  chmelem, který si za svůj cíl vytýčil „nejlepší český chmel v  čisté, ušlechtilé jakosti, nesmíchaný vyvážeti a v  obchodních střediscích známější učiniti“. V polovině 19. století byly zaznamenány pokusy o nové úspornější postupy v  pěstování chmele. Především se projevila nutnost snížit náklady na tyče a každoroční tyčení a tak tyčkové chmelnice byly nahrazovány pěstováním chmele na konstrukcích – drátěnkách. Tento vývoj trval přibližně půl století, vezmeme-li v  úvahu období od prvého pokusu Leopolda Stamma, který publikoval v roce 1847 až do osmdesátých let kdy se ujala a převládla „žatecká drátěnka“. Zavedení chmelnicových konstrukcí, které nahradily tyčovky odstranilo každoroční značnou pracovní manipulaci s  dřevěnými tyčemi a změnila se řada dalších pracovních operací. Jako chmelovodič se používá konopný či sisálový motouz, který byl později nahrazen taženým drátkem, mění se i sklizeň. Dřívější způsob sklizňové dekapitace s  tyčemi a jejich odvoz do hospodářských staveních nahrazuje ruční očesávání chmelových keřů na chmelnicích. Chmelnicové konstrukce, tzv. drátěnky (žatecké) se velice rychle ujaly a koncem 19. století zaujaly již převážnou část ploch chmelnic

Dalším velkým problémem byla sklizeň chmele. Velká potřeba nájemních pracovníků, která se v  jednotlivých létech pohybovala od 60 000 do 140 000 sebou nesla značné sociologické problémy (délka pracovní doby, ubytování, uzavírání smluv, prakticky neexistující pojištění).

Dalším zvratem v  pěstitelské technologii bylo zavedení horkovzdušného sušení chmele. První sušárny, které vznikaly v  českých zemích byly obdobou hvozdových sušáren používaných při sušení sladu. Tato změna znamenala další průlom v  českém chmelařství, které stálo v  popředí těchto změn. Znamenalo to především stabilizaci kvality sklizeného chmele a zcela nové úpravy v balení a distribuci chmele. Podomní obchod chmelem byl vystřídán novým obchodem své doby, který byl progresivnější, objemnější a rychlejší. Obchod byl ovládán velkými firmami.

Ve druhé polovině 19. století se na vývoji chmelařství významně podíleli učitelé zemědělských škol. Jako příklad uvádíme školu v  Libverdě, v  Hracholuskách – Roudnici, v  Kadani, v Lounech, v Rakovníku a v centru českého chmelařství v  Žatci. Učitelé přednášeli chmelařům, organizovali chmelařské spolky, uskutečňovali mnoho pokusů na školních chmelnicích a realizovali četná ekonomická šetření. Byli autory odborných publikací a studií o pěstování chmele a jeho zpracování. Jejich přičiněním vznikaly odborné chmelařské časopisy (1885 Chmelařské listy v  Rakovníku, Hospodářsko-chmelařský věstník vycházející v  létech 1892 až 1893, Chmelařské listy v létech 1894 až 1904 vydávané v  Lounech).

Sdružování chmelařů ve druhé polovině 19. století bylo ovlivněno obecným vývojem. Vrcholnou zemědělskou organizací byla v  létech 1767 až 1872 aristokratická Vlastenecko-hospodářská společnost. Ta pod vlivem společenských měn po roce 1848 a díky novým stanovám z  roku 1849 mohla vytvářet krajské pobočky, nazývané „Jednoty“, a pozdějiod roku 1862 okresní zemědělské spolky (odbory). K vytvoření příznivějších podmínek pro sdružování došlo po pádu Bachova absolutismu, po vydání nového živnostenského a obchodního zákoníku a shromažďovacího zákona v  roce 1867.

Krajská Jednota v Žatci v padesátých a šedesátých létech pořádala v  městě a v  jednotlivých okresech žateckého kraje dvoudenní sezení spojená se zemědělskými výstavami strojů, nářadí, dobytka a zemědělských produktů. Projednávaly se různé zemědělské problémy, jako například změny soustavy hospodaření, možnosti racionalizace na malých hospodářstvích, odvodňování, pojišťování před povodněmi, nedostatek pracovníků, způsoby množení chmele apod. Pravidelnou činností žatecké Jednoty bylo řešení problémů spojených s  pěstováním chmele, vhodné pluhy, nejvhodnější hnojiva pro chmel, příčiny šíření škůdců a nemocí chmele. Důležitou složkou činnosti bylo publikování zpráv o žateckém a zahraničním chmelařství v  časopisech Vlastenecko-hospodářské společnosti.

V roce 1858 vzniklo memorandum žateckého krajského spolku – Jednoty – vlastenecko-hospodářské společnosti. Jeho podstatou byla skutečnost, že už od roku 1833 byl chráněn a plombován chmel vypěstovaný pouze na katastru města. Memorandum obsahovalo požadavek a výzvu k  pojmenování veškerého chmele v  kraji pod společným označením „Žatecký chmel“. Ještě v  témže roce Chmelařský spolek města Žatce rozhodl označovat chmel ze žateckého okresu jako „chmel okresní“ a ze zbývající části kraje jako „chmel krajský“.

V roce 1860 byl zřízen „žatecký chmelný trh“ burza, který působil až do roku 1879. V  roce 1861 vzniklo v Žatci podle obchodního zákoníku společenství obchodníků s  chmelem vytvořené převážně z  významných rodinných německých a židovských firem, které po desetiletí ovlivňovalo obchod a dění ve městě.

V roce 1879 Žatecký spolek žádá, aby byl zaveden zákon o ochranných chmelařských známkách. Tento pokus nebyl úspěšný a vedl k  založení městských tržnic chmele. V  roce 1884 město Žatec zřizuje městskou známkovnu chmele ve správě městské rady a za účasti pěstitelů i obchodu. V  roce 1885 byla otevřena tržnice v  Rakovníku.

V tomto období se v našich podmínkách projevovaly dosti tvrdé konkurenční vztahy mezi českými a německými pěstiteli a snahy prodávat chmel jiných proveniencí byly ještě více zvýrazněny. Koncem století dochází k  velkému nárůstu plochy chmelnic, který se datuje od roku 1889, zatímco plocha chmelnic v Německu se snižuje. V  této době se čeští chmelaři zajímají o provenienční zákon. Potřeba ochrany chmele českého původu stále vzrůstala a konkurenční vztahy se promítaly i do označování chmele a vedle známkovny města Žatce v roce 1896 vznikla selská známkovna. Obě známkovny se v  roce 1901 sloučily ve Spojenou žateckou známkovnu. Žatecký chmel si udržoval své dominantní postavení na světovém trhu a uplatňoval se jako surovina pro výrobu piva v  Americe, Brazílii, Japonsku i v dalších zemích.

Zánik Vlastenecko-hospodářské společnosti v  roce 1873 a vznik nové hospodářské instituce „Zemědělské rady pro království české“ předznamenal další vývoj. Období sedmdesátých let se vyznačovalo opatrným odstupem zemědělské veřejnosti i nově vznikajících spolků od této organizace, která byla vnímána jako státní. V  roce 1879 do odborných zemědělských spolků začínají pronikat zájmy politické V  roce 1884 na shromáždění německých zemědělských spolků v  Karlových Varech vzniklo rozhodnutí, že se tyto spolky nezúčastní dalšího jednání Zemědělské rady a v  témže roce ohlásily vytvoření Německého zemědělského ústředního svazu pro Čechy. Po složitých jednáních v  létech 1890 a 1891 situace vyvrcholila rozdělením Zemědělské rady pro království české na český a německý odbor. Toto rozdělení znevýhodňovalo obyvatelé české národnosti v  regionech s převažujícím německým obyvatelstvem.

V roce 1894 byl založen Český chmelařský spolek jehož zakladatelem byl Antonín Mohl a prvým předsedou byl zvolen František Fejfar, rolník z  Kroučové. Tento spolek byl založen jako protiváha různých německých spolků, v  nichž byla soustředěna většina německých pěstitelů. Po složitých jednáních chmelařských spolků a českého a německého odboru (sekce) Jednoty chmelařské během devadesátých let a na začátku 20.století byl v roce 1907 vydán dlouho očekávaný tzv. provenienční zákon (chmelařské oblasti, nepovinné známkování, označení „Český chmel“). Spolek – český a německý odbor Jednoty chmelařské v  Žatci významně napomáhaly, umožňovaly kontakt pěstitelů, šířily nové poznatky, zabývaly se pokusnictvím, evidencí a hodnocením mnoha jevů v  chmelařství, konfrontací a sjednocováním názorů, zastupovaly zájmy pěstitelů.

V období zlomu 19. a začátku 20. století chmelařská veřejnost žila a řešila nejrůznější problémy. Z pěstitelského hlediska v  popředí zájmu byla ochrana chmele proti mšici chmelové. Projednávalo se např. zákonné ustanovení o povinné ochraně chmele proti mšici. Tyto záměry nebyly však prosazeny a předmětem činnosti chmelařského spolku se staly přehlídky a výstavy postřikovačů různých kategorií. Chmelařský spolek vydával tzv. „cirkuláře“, jakési letáky informující chmelařskou veřejnost o aktuálních otázkách jako je česání a sušení chmele i řadu dalších témat. Objevují se takové otázky jako je zavedení jednotných měr pro česání chmele, sjednávání smluv s česáči a řada dalších. Spolek se anga1žoval též proti zvýšení daně z  piva.

Spolek byl velice významnou organizací napomáhající ke zvelebení pěstitelské úrovně a postavení přední úrovně českého chmelařství. Tehdejší představitelé postrádali instituci, která by nesla těžiště průzkumnické činnosti.

V roce 1917 byly z popudu Zemědělské rady pro Království české a za války se úspěšně rozvíjející Agrární banky založeny dvě důležité chmelařské společnosti: Česká společnost pro nákup a prodej chmele a Německá chmelařská obchodní společnost (Die Deutsche Hopfenverkehrs Gesellschaft), obě se sídlem v  Žatci.

Po první světové válce došlo k  obnově chmelařských organizací a vytvoření základních struktur řízení nového státu. Český a německý odbor Jednoty chmelařské v  Žatci se spolu se státní správou soustředil na přípravu zákona o povinném známkování chmele, který byl vydán 12. srpna 1921 (zákon č. 297/1921 Sb.) a na něj navazovalo nařízení vlády č. 217/1922 Sb. Oproti dřívějšímu zákonu z  roku 1907 vytvořil podmínky pro jednotnou povinnou evidenci a označování původu chmele podle výrobních oblastí a zavedl pojem chmelařské polohy.

Český chmelařský spolek pro království české na vyzvání okresní politické správy se usnesl s účinností od roku 1921 používat označení „Český chmelařský spolek republiky Československé“. Závažnou otázkou této doby byl dovoz chmelů cizí provenience. Bylo prokázáno, že některé obchodní firmy, zejména Saazia používají při dovozu cizích chmelů označení budící dojem, že se jedná o chmel žatecký. Proti této situaci Český chmelařský spolek i český odbor Jednoty protestoval.

Do této etapy spadá také jedna významná událost týkající se chmelařského výzkumu. Ministerstvo zemědělství v  rámci budování sítě výzkumných zemědělských stanic rozhodlo jednu z  nich vybudovat ve chmelařské oblasti, v  Deštici u Žatce. Zde začal Dr. Osvald realizovat své výběry, ze kterých v  pozdějších létech vznikl soubor známých Osvaldových klonů.

Pro zajištění větší informovanosti chmelařské veřejnosti se rozhodl český odbor Jednoty chmelařské v  roce 1927 vydávat časopis Český chmelař, předchůdce současného časopisu Chmelařství. Mezi významné redaktory tohoto časopisu patřil R. Černý, Dr. Ing. Václav Vrbenský, pozdější profesor fakulty zemědělského a lesního inženýrství v  Praze, J. Kašpárek a F. Belšán. Ve druhé polovině dvacátých let minulého století došlo k  přípravě výstavby nové známkovny chmele. Budova byla slavnostně otevřena v  roce 1929 a v roce 1930 byla zahájena výstavba správní budovy pro chmelařské instituce. V  roce 1931 se vzdal předsednictví českého odboru Jednoty chmelařské František Fejfar, který současně zastával funkci předsedy Českého chmelařského spolku. Na místo předsedy českého odboru Jednoty chmelařské byl zvolen Cyril Vitner z  Hředel, místopředseda dozorčí rady Československého chmelařského syndikátu a čelný činovník chmelařů žatecké oblasti do roku 1945.

V prvé polovině dvacátých let se dostavila na krátkou dobu konjunktura, která vyvrcholila v roce 1924 a 1925. Došlo k  vzestupu ploch chmelnic, který pokračoval až do roku 1929 i když již v  roce 1926 se projevoval nadbytek produkce chmele. Tato situace vyvrcholila v roce 1930 a 1931, v létech všeobecné hospodářské krize kdy prodejní ceny chmele nepokryly ani náklady na sklizeň. Ve výroční zprávě českého odboru Jednoty chmelařské v  Žatci za rok 1931-32 se doslova uvádí: „Byl-li rok 1929 prvním citelným rokem krise cenové a rok 1930 rokem největší nadvýroby chmele a krise odbytové, byl rok 1931 ve chmelařství nejsmutnějším a nejčernějším ve vývoji poválečném a rok největší katastrofy v  dějinách chmelařství. Ceny v  tomto roce klesly tak hluboko, že byly nižší, než předválečné ceny v  tehdejší měně, takže pěstitelé ztratili úplně důvěru ve svůj výrobek. Velká abnormální sklizeň, která jako na výsměch všem snahám po pronikavém omezení plochy vydala pěstitele na milost a nemilost osudu zákona nabídky a poptávky. Bez jakéhokoliv zásahu státní pomoci prodával pěstitel svůj výrobek za cenu kolem 150 – 250 Kč, nejvýše 350 Kč za 50 kg, ale i pouhých 80 Kč za cent, jen aby se zbavil toho, co mu v  tomto roce na místě lásky a péče zhořklo v  jeho starostech o existenci“

Další významná událost se týká chmelařského výzkumu. V  roce 1932 se vedení Zemědělské pokusné stanice v  Deštici ujímá Dr. Osvald, který současně zahájil rozsáhlé pokusy s  výsadbou svých výběrů u pěstitelů. Na žádost Jednoty chmelařské byla tato stanice v  roce 1936 přejmenována na Pokusnou stanici chmelařskou se sídlem v  Deštici.

Chmelařská krize z  počátku třicátých let si vynutila v  roce 1934 vznik zákona o povinném známkování chmele a úpravě a rozsahu jeho pěstování. Měl předcházet odbytovým krizím v  oboru a podpořit české chmelařství a zpřesnit chmelařské oblasti včetně poloh Podlesí, Údolí zlatého potoka a Polepských blat.

Německá sekce Jednoty chmelařské v  Žatci v  roce 1937 po zjištění zvýšení počtu pěstitelů české národnosti nad počtem pěstitelů německé národnosti a pod vlivem politického vývoje v  sousedním Německu jednomyslně rozhodla na mimořádném shromáždění delegátů německé sekce Jednoty chmelařské v  Žatci o vytvoření samostatné Jednoty (svazu) německých pěstitelů chmele. Tak došlo k  opuštění společné Jednoty s  českým a německým odborem (sekcí). V  následujícím roce po obsazení československého pohraničí německou armádou Svaz německých pěstitelů chmele (bývalá Jednota) byl začleněn do říškoněmeckých struktur. V  roce 1938 původní Jednota chmelařská v  Žatci, resp. Její český odbor upravuje ve smyslu změn své stanovy.

V roce 1938 se ustavuje „Jednota pěstitelů chmele oblasti žatecké v  Žatci“, zkráceně „Jednota chmelařská v  Žatci, se sídlem v  Žatci, v  dalším zvaná „Jednota“. Ze stanov vyjímáme „účel Jednoty“:

Zastupovati a hájiti zájmy pěstitelů chmele a pečovati o rentabilitu chmelařství ve chmelařské výrobní oblasti žatecké;

zříditi veřejnou známkovnu chmele v  Žatci (§ 11, odst. 1 a § 17, odst. 2 zák. č. 89/1934 Sb.), zúčastniti se na její správě a zaručiti spolehlivé provádění známkování chmele (§ 11, odst. 4 cit. Zák.);

podporovati úřady při provádění zákona čís. 89/1934 Sb. a vládního nařízení ze dne 24.června 1937, č. 128 Sb., o registraci pozemků osázených chmelem;

zúčastniti se na provádění regulace plochy osázené chmelem, na její kontrole a vésti vpatrnosti seznam pěstitelů chmele a osázené plochy své oblasti;

pečovati o povznesení pěstování chmele;

prováděti jiné jí svěřené úkoly v  rámci chmelařství.

Po obsazení pohraničních oblastí německou armádou byla Výzkumná chmelařská stanice přestěhována z  Deštice do Rakovníka a některé instituce a firmy do Loun a Prahy.

Konec druhé světové války přinesl českému chmelařství nové problémy. Bylo potřeba obnovit základní funkce společnosti, národního hospodářství a odstranit způsobené škody. Tohoto úkolu se ujala Jednota pěstitelů chmele žatecké oblasti, toho času sídlící v  Lounech. V květnu 1945 byl vydán společný výnos ministerstva zemědělství a ministerstva výživy pověřující Jednotu pěstitelů chmele převzetím správy a zajištěním majetku Veřejné známkovny chmele a převzetím bývalé Německé chmelařské obchodní společnosti. Na ustavujícím shromáždění volených delegátů 30.června 1945 byly zvoleny nové orgány Jednoty pěstitelů chmele. Na tomto shromáždění bylo přijato rozhodnutí o spolupráci s  Jednotami v Roudnici a v Úštěku a se Zemským chmelařským spolkem v  Tršicích. Jednota chmelařská v  Žatci uznala vznikající Jednotný svaz českých zemědělců a požádala o přičlenění k  němu jako autonomní složka. V  srpnu 1945 bylo založeno Družstvo pěstitelů chmele.

V květnu 1945 se vrátila Česká společnost pro nákup chmele, která byla pověřena výhradním nákupem chmele. Vrátily se i další firmy a v  rámci poválečné konfiskace majetku byly německé firmy dány pod národní správu. Rozhodnutím ministerstva vnitřního obchodu byla v  roce 1947 zavedena kumulativní správa. Po dohodě s  Jednotným svazem českých zemědělců byla v  roce 1947 vytvořena Ústřední chmelařská komise, která zastupovala všechny oblasti a soustředila přední chmelařské odborníky. Jejím předsedou byl zvolen Stanislav Majer. Na mimořádné valné hromadě Družstva pěstitelů chmele v  lednu 1948 došlo ke schválení změny stanov.

Krátce po únorových událostech 1948 byla ministerstvem zemědělství vyhlášena na chmelařské instituce národní správa, kterou byl pověřenBohumil Pracný. V srpnu 1948 rozhodl akční výbor Jednoty pěstitelů chmele o jejím přičlenění do Jednotného svazu českých zemědělců. Tím bylo rozhodnuto o likvidaci Jednoty chmelařské jejíž činnost byla ukončena v  roce 1949.

Přehled nejdůležitějších událostí a organizačních opatřeních ve chmelařství.

Tímto konstatováním jsme chtěli přiblížit významnou etapu českého chmelařství. Jistě si mnozí z  nás připomenou pomíjivost lidské paměti a vznášíme dotaz zda by bylo vhodné a důstojné propracovat do podstatnějších detailů historii našeho chmelařství? Bylo by to čestné vůči našim předchůdcům a poučné i pro novodobou historii a současnou etapu.