Vysvětlení, proč se dějí zdánlivě tak protichůdné věci je prosté – boom biopaliv dostihl Evropu. Byl nastartován biolíh a ten potřebuje obilí a bude ho potřebovat stále víc. Ceny suroviny proto zákonitě stoupají. Stoupá i nervozita kapitálových skupin potravinářského průmyslu. V Bruselu odstartovala diskuse o cenách potravin a odborníci prognózují jejich růst až o 30% v horizontu pouhých tří let! Možná to bude méně, možná více. Jisté ale je, že bude-li se plnit cíl Evropské komise do roku 2020 přimíchávat do paliv 20% biosložky, bude chybět půda. Jisté je, že budou potraviny ceněny a s nimi i ti, kteří je vyrábí. Méně pak ti, kteří nám vypráví, že je dovezeme jedno odkud. I ti, kterým loňský rekord záporného salda agrárního zahraničního obchodu 33 mld. Kč nic neříká.

Když jsme dělali nedávnou akci v hypermarketech Interspar (mimochodem byla výborně přijata spotřebiteli a proto ji na podzim v inovované podobě zopakujeme), uváděli jsme jako příklad vývoj dovozů vepřového masa z Rakouska. Protože jde o učebnicový příklad chybné agrární politiky, uvedu poslední čísla. Za leden až květen letošního roku se k nám z Rakouska dovezlo za 468 milionů korun vepřového masa. Za stejné období minulého roku to bylo za 270 milionů korun, rok před tím za 144 milionů korun  a v roce 2004 za pouhých 20 milionů korzun.  Jinými slovy, v letošním roce se k nám z malého sousedního Rakouska doveze za více jak miliardu korun tohoto zboží a naše soběstačnost sestoupí už jen na 75%. Co s tím? Soudě podle neuvěřitelných výroků představitelů státní administrativy do médií kolem vývozu dobytka do zahraničí, nevím. Co ale vím zcela určitě je to, že na tuto agrární „nepolitiku“ doplatíme.