KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory MZe ČR

Uhlíkový kredit a co s ním souvisí

29/05/07

Zdroj: AK ČR

Evropská unie se snaží dotovat plodiny určené k nepotravinářskému využití. Chce tím podpořit výrobu biopaliv a pomoci ekologii. Proto její odborníci přišli s návrhem uplatnit uhlíkový kredit.

Na řepku, cukrovou řepu a obiloviny určené k energetickému využití se vyplácí až 45 euro na hektar. U cukrové řepy určené na bioetanol je praxe následující. „Složíme předem na Státním zemědělském intervenčním fondu zálohu. Za každý hektar cukrovky pro vypálení na biolíh vydáme 60 eur. Jakmile doložíme, že veškerá produkce cukrové řepy z deseti tisíc hektarů se zpracovala v lihovaru, fond vrátí 60 tisíc euro a zemědělcům vyplatí za každý hektar uvedených 45 euro. Záloha je zárukou pro stát, že se s hektary a cukrovou řepou nešvindluje. Vše, co je nasmlouvané na výrobu biolihu, se také v lihovaru zpracuje,“ potvrdil Reinbergr.

Finanční záruka pro krytí spotřební daně

Druhou pojistkou před možným podvodem s biopalivy je výpočet spotřební daně. Zatímco potravinářský líh, který je určen pro lihoviny v potravinářském průmyslu, se každý litr daní 265 korunami, u biolihu je to 11,80 koruny. Rozdíl v daních je tedy ohromný, a proto musí lihovar ze zákona poskytovat finanční záruku pro krytí spotřební daně.

„Než cisterna s bioetanolem dojede na místo určení, máme složeno 150 milionů korun, jimiž ručíme za zásilku. Celníci vše překontrolují a do pěti dnů máme zprávu, že je vše v pořádku a veškerý objem je na místě a my nemusíme mít o složené peníze obavy,“ konstatoval Reinbergr. Vše se zatím z Dobrovického lihovaru vyváží, až na malé množství k vlastní potřebě.

Proč dvě a ne dvacet procent biolihu

Tři Fordy Fokus s uzpůsobeným motorem(nejsou o to dražší) jezdí na biolíh. Ve směsi je 80 bioetanolu a 20 procent benzínu. Tato směs je nepatrně dražší. Na sto kilometrů se spotřebuje o tři čtvrtiny litru více směsi než čistého benzínu, což je zanedbatelné. „Jsou nižší emise a vůz má rychlejší odpich,“ libuje si ředitel Reinbergr. Od příštího roku se mají do benzínu přimíchávat dvě procenta bioetanolu. Laika napadne, proč ne zrovna dvacet nebo dokonce tolik, kolik využívá ve směsi do Fordů personál lihovaru v Dobrovici. „To se musíte optat členů naší vlády, kteří o přimíchávání biopaliv v ČR rozhodují,“ říká ředitel Reinbergr.

Čí zájmy hájí vláda

Je pochopitelné, že petrolejáři nemají zájem tato procenta jakkoli zvyšovat, čí ale hájí zájmy vláda a politici? Když do konce loňského roku nepřijala jako jedna z mála evropských vlád žádné stanovisko a nyní k této tematice přistupuje velmi vlažně, je to nasnadě.

Zájmy zemědělců těžko. Zájmy spotřebitelů? Taky těžko, protože s odůvodněním, že brání podvodům, neobstojí. Biolíh se stejně jako líh určený pro zdravotnictví denaturuje, přidává se do něj benzín a tím se pro potravinářské využití záměrně znehodnocuje. Každá průměrná kontrola na takový švindl přijde a s patřičným „osolením“ takových hříšníků by se další případy neopakovaly. Je to jednoduše výmluva. Zbývají petrolejáři a těm vláda a politici fandí?

Máme argumenty proti? A že by spotřebitel musel hodně připlatit za úpravu auta pro využívání směsí s bioetanolem. Že by tedy politici hájili spotřebitele, když nepřijímají opatření k biopalivům? To nehrozí, protože z příkladu dobrovických Fordů vyplývá, že auto s upraveným motorem není dražší. „Žádných sto tisíc navíc, to není pravda,“ vyvrací fámu o drahých autech na biopaliva Reinbergr. Kde a v čem je tedy ona zábrana?