KIS Ústecký kraj
Projekt Krajského informačního střediska pro rozvoj zemědělství a venkova Ústeckého kraje vznikl za podpory Ministerstva zemědělství

Ministerstvo zemědělství zasáhlo nejchudší oblasti

21/03/07

Zdroj: Svaz marginálních oblastí

Návrh ministerstva zemědělství snížit kompenzace z Programu rozvoje venkova z původně plánovaných 2.650 Kč na 1.940 Kč pro ekologicky hospodařící farmáře tvrdě zasáhne nejchudší oblasti českého příhraničí.

Právě zde je totiž nejvíce ploch obhospodařovaných ekologickým způsobem, což je dáno zejména horší kvalitou pozemků v těchto oblastech, která je navíc kombinovaná s jejich vyšší nadmořskou výškou.

Snížení kompenzací tak paradoxně postihne zejména ty, kteří nejvíce naplňují apel ministerstva na návrat skotu do horských a podhorských oblastí. Přehlížet nelze ani fakt, že snížení kompenzačních plateb se týká ve velké většině chudých regionů s nejnižší životní úrovní a vysokou nezaměstnaností, jako jsou Ústecký (míra nezaměstnanosti 13,4%), Moravskoslezský (10,5%), Karlovarský (9,0%) a Liberecký kraj (8,2%).

Ekologické zemědělství se v Česku nejvíce rozvinulo v prstenci příhraničních hor, které v minulosti nejvíce doplatily na snížení rozměru českého zemědělství. Po krizi na konci devadesátých let, kdy v těchto oblastech došlo k poklesu stavů dobytka až na jednu šestinu, zaznamenáváme permanentní růst stavů skotu. Z toho vyplývá, že většina jalovic je zařazována do stád a vyřazování kusů ze stád je minimální. Farmy navyšující stavy dobytka tudíž dodávají na jatka jen minimum skotu. Chybí jim proto finanční prostředky na další finalizaci bioprodukce. Toto se změní teprve v okamžiku, kdy se zastaví mohutné každoroční nárůsty stavů skotu.

„Požadavek Ministerstva zemědělství, aby tyto farmy současně navyšovaly stáda dobytka i zabíjely skot pro trh, je tudíž neférový. Smutný a nelogický je proto současný záměr ministerstva snížit dotace těmto zemědělcům, protože nedokáží plnit obě podmínky naráz,“ říká Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí, který sdružuje farmáře z horských, podhorských a příhraničních oblastí České republiky s členskou základnou téměř 300 farem chovajících 100 tisíc kusů skotu.

Z reálného stavu na farmách přitom jasně vyplývá, že požadavky ministerstva zemědělství na to, aby ekofarmáři chovali na loukách a pastvinách více dobytka, se v posledních letech velmi rychle naplňují. Po roce 2000, kdy byla minimální úroveň intenzity stanovena na 0,1 VDJ/ha (počet kusů skotu na jeden hektar) přišlo 50% zvýšení na 0,15 pro roky 2001-2003. Pro roky 2004-2006 došlo k dalšímu zvýšení na 0,2 VDJ/ha a na pastvinách dokonce na 0,5 VDJ/ha. Ve skutečnosti jsou stavy dobytka na ekofarmách ještě mnohem vyšší. Na spodních limitech se pohybují farmy v těch nejhorších podmínkách (900 m.n.m., srážkové stíny) nebo s největšími omezeními ze strany orgánů ochrany životního prostředí (CHKO, Národní parky).

Ekologické zemědělství je zejména pro chudší a strukturálně postižené příhraniční oblasti řešením, jak zajistit zaměstnání místním obyvatelům. Bohužel, horské a podhorské oblasti nedisponují kvalitní úrodnou zemědělskou půdou jako nížiny. Proto je zde logicky nejvíce ekologických luk a pastvin. Průměrná farma s chovem skotu zde pak zaměstnává 14 lidí na každých 1000 ha, zatímco srovnatelné produkční farmy v lepších přírodních podmínkách zaměstnávají 5 lidí na každých 1000 ha. Je to dáno vyšší pracovní náročností ekologického zemědělství a především tím, že vedle produkce zajišťuje významným způsobem i péči o krajinu, čili neprodukční funkce, které jsou právě v těchto oblastech republiky nejvýznamnější.