Příjmy z hlavní činnosti, z výroby, se dál propadaly, meziročně o 11,2 mld. Kč (13,5%) a já bych dokonce trend minulého roku považoval za varující. Posuďte se mnou:
Hrubá zemědělská produkce  ve stálých cenách – 67 050 mil. Kč , meziroční pokles o 13%
Hrubá zemědělská produkce v běžných cenách – 108 700 mil. Kč, meziroční pokles o 11%
z toho hrubá rostlinná produkce – 52 500 mil.Kč, meziroční pokles o 15%
           hrubá živočišná produkce – 56 200 mil.Kč, meziroční pokles o 6%
Hrubá zemědělská produkce, tedy výroba klesá, rozměr českého zemědělství se dál snižuje a rostou dovozy. U jednotlivých komodit je vývoj v roce 2005 následující:
• vepřové maso mínus 14%, dovoz + 58%
• hovězí maso mínus 13%, dovoz + 50%
• vejce mínus 5%, dovoz  + 100% při stejném vývozu
• další komodity mírný nárůst, mléko a drůbeží maso

Pokud se týká komodit rostlinné výroby, je situace odlišná. Produkce speciálních plodin dál klesá, u hlavních tržních plodin, obilí, řepky a brambor je výroba odvislá zejména od klimatických podmínek. Tomu odpovídá výroba v minulém roce:
• obiloviny – 7.600 tis.t (8.800 tis.t v r. 2004)
• ozimá řepka – 835 tis.t (935 tis.t v r. 2004)
• brambory – 1 070 tis.t (862 tis.t v r. 2004)
• ovoce, oproti celkové sklizni 428 tis.t roku 2004 bude výsledek 2005 o 30% nižší (např. u třešní to je o 76%)
• zelenina – plocha se meziročně snížila o 30% a činí už pouze 9.000 ha

Sečteno a podtrženo
  klesá živočišná produkce a zvyšují se dovozy surovin pro zpracovatelský průmysl
  klesá produkce speciálních plodin
  klesají ceny a klesají příjmy z výrobní činnosti
  stoupají dotace

Utváří se model soustavy, který je v rozporu s očekávaným modelem evropského zemědělství po roce 2010, zejména však 2013

Jestliže se snižování rozměru českého zemědělství po létech „redukční diety“ nezastavilo, je třeba si položit otázku, v jakém prostředí naši zemědělci pracují. Hlavními tvůrci podnikatelského prostředí jsou média, politici (zákonodárci) a státní administrativa.

Pokládám tedy první otázku – jaká jsou naše média (nemohu je bohužel nazvat českými, když Agrospoj je jednou z mála výjimek)? Jak hodnotí naše zemědělce, jak o nich píší? „Český zemědělec je málo konkurenceschopný, stále natahující ruku po dotacích a čerpající peníze daňového poplatníka“ – přibližně toto je převažující  obraz domácího zemědělce v médiích, který je neustále reprodukován. „Vlajkovou lodí“ této teze jsou například Hospodářské noviny. V agrárně nejvyspělejších zemích EU 15 je to jinak, o čemž svědčí například letošní únorový Agrosalon v Paříži. Probíhal za trvalého zájmu médií, měl své místo na předních stránkách novin a v hlavních vysílacích časech televize. Výstava se stala cílem obyvatel z celé Francie a zejména všech významných politiků. Zúčastnili se prezident Jacques Chirac, předseda vlády Dominique de Villepin, kandidát na příštího prezidenta Sarkozy, ministr zemědělství Jean Michel Lemétayer a další. Výstava bez přehánění přerostla v národní ódu na francouzské zemědělství a praktickou ukázku politiky vlády ukázat francouzské zemědělství v nejlepším světle. Je zcela nemyslitelné, aby někdo vykreslil francouzského zemědělce s despektem, jak jsme tomu svědky doma prakticky každý týden a například na časově navazující naší výstavě SALIMA v Brně. Lze ji charakterizovat velmi stručně – absence průběžného zpravodajství v médiích a vyjma ministra zemědělství absence politiků první garnitury.

Druhá otázka – jak se k nám chovají politici (zákonodárci)? Nejde o slova, ale o činy. Klíčové zákony jsou konstruovány tak, že nevyhovují zemědělcům, ale kapitálu, který ovládá investice v oblasti zpracování či obchodu s produkcí prvovýroby. Ilustračním příkladem může být zákon o lihu. Např. v USA není možné postavit závod na výrobu bioetanolu bez majetkové účasti farmářů. Investor by nemohl využít investiční pobídky z vládního programu. Notoricky známé jsou sterilní novely zákona o hospodářské soutěži.15 let stát nečinně přihlíží porušování volné soutěže a uplatňování ekonomické dominance řetězců, které devastují ekonomiku zpracovatelského průmyslu a potažmo zemědělců.

Třetí otázku směřuji ke státní administrativě. Ta rozhoduje o praktickém výkonu státní moci a ta vytváří a předkládá vize a plány dalších směrů a návrhy zákonů. Je třeba předně říct, že tento vztah je oboustranný a do značné míry záleží jeho výsledek na nás. Především na nás záleží jak jsme bráni, jakou máme pozici, jak jsme jednotní, jak dovedeme naše požadavky vyargumentovat. V tomto punktu je naším prvním společným úspěchem dosažení dohody o 65% přímých plateb, které jsme nedávno vyjednali a které budeme mít v letošním roce v plné možné výši poprvé. Faktem ale také je, že:

o ze strany státní administrativy léta nebyla využívána povinnost nekompromisní
kontroly maloobchodního trhu potravin a tím bylo umožněno obchodním řetězcům rozvinout svoje pochybné obchodní praktiky.
o Agrární komora a její členské organizace jsou často bráni jako instituce, se kterými není nutné chystané zákony, které se bytostně týkají jejich členů, konzultovat – biolíh
o ke klíčovým informacím se často dostávají přednostně různí lobbyisté, kteří v zákulisí připravují rozhodování ve prospěch různých kapitálových skupin
o výstupy autorit některých státních pracovišť směřují proti zájmům českých zemědělců a snaží se modelovat jiný obraz českého zemědělství než je skutečná realita a tyto informace prezentovat v tisku

Rok 2005 v Agrární komoře
Od 10. března 2005 pracovala Agrární komora ČR s nově zvoleným vedením. Změnil se prezident, změnilo se mnoho lidí v představenstvu a dozorčí radě komory. Obměněný tým navázal na předchozí vedení, v některých oblastech pochopitelně zvolil jinou, inovovanou strategii, kterou vyžadují nové podmínky vyplývající z našeho členství v EU. Z aktivit, o které jsme usilovali a které se snad i podařily, je třeba uvést následující:

Dorovnání přímých plateb do vyjednané výše. Matematicky vzato, toto je hmatatelný a největší náš úspěch. Poprvé budeme mít plné přímé platby, které je možno přiznat, tedy 65% pro letošní rok. Vyjednávacímu týmu AK (Veleba, Jirovský, Koubek, Novotný a odborář Dufek) se podařilo ve třech jednáních docílit jejich navýšení na původní návrh rozpočtu o 3,3 mld. Kč. To vše bez křiku, bez demonstrací, ale argumentací a trpělivým jednáním. Pokládám za potřebné vládě ČR za tento přístup veřejně poděkovat.

Posílení členské základny a vlivu komory. Nebylo by výsledků, kdyby Agrární komora byla slabá a nebyla brána. To neplatí jenom o Agrární komoře, ale obecně o každé nevládní organizaci, která má hájit zájmy svých členů. Proto jsem já osobně a se mnou zejména oba viceprezidenti věnovali úsilí posílení členské základny komory. Mnohé se podařilo a mnohé ještě zbývá vykonat. Do AK ČR vstoupily následující významné organizace – CENTROODBYT, národní odbytové družstvo, MLECOOP, a.s., AGROFERT Holding, a.s., Český svaz včelařů, Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství. V současné době probíhají jednání, respektive je připravován vstup dalších významných subjektů, například AGROTRADE a.s. Vliv komory, její slušná pozice, je vidět i cítit. Je možno ji dokladovat účastí vrcholných ústavních činitelů na našich akcích jako jsou Země živitelka, reprezentační ples AK, jednání o dotacích. Nechyběli zde prezident republiky, předseda vlády, ministr zemědělství a další.

Medializace naší práce a utváření pravdivého obrazu českého zemědělce. Na tomto úseku bylo vykonáno mnoho práce s velkým nasazením. Velmi dobrým tahem se ukázalo přijetí mediální pracovnice komory Ing. Línkové. Agrární komora uspořádala desítky tiskových konferencí samostatně a některé společně s ministrem zemědělství. Tato práce má těžko docenitelný dopad. Například společná akce komory a ministra zemědělství – snídaně s drůbežím menu přispěla rozhodujícím způsobem k tomu, že čeští zpracovatelé drůbeže mohou už po pouhém měsíci poklesu poptávky v souvislosti s ptačí chřipkou hlásit obrat. Je těžko představitelné, aby se dříve na pultech objevila informace „zde prodáváme pouze kvalitní česká kuřata“. Mediální práce komory dále představuje desítky a desítky drobných či větších článků, desítky stanovisek pro ČTK. Vyvrcholením je  čtvrtletník AGROBASE, který jsme začali v letošním roce vydávat. Jeho cílem je podávat pravdivý obraz českého zemědělství a propagovat potraviny vyrobené ze surovin českých zemědělců.

Propagace českých potravin. Má-li český zemědělec žít, pak musí vyrábět. Především suroviny pro výrobu potravin. Od toho tu je a nic na tom nemění postupující diverzifikace jeho činnosti zasahující prvky péče o krajinu, ekologii či biomasu. „Kvalitní a bezpečné potraviny vyrobené z kvalitních surovin českých zemědělců“, to je karta, kterou Agrární komory hraje a hrát bude i nadále.  Jinými slovy, pokud se nám podaří přesvědčit domácího spotřebitele, aby dal přednost  potravinám vyrobeným ze surovin českých zemědělců, pak významným způsobem pomůžeme českému zemědělství i zpracovatelskému průmyslu. Například za každým litrem českého mléka, kilogramem vepřového masa či jogurtem, je třeba vidět malý kousek obdělané české krajiny, zaměstnání pro zemědělce a zpracovatele. Jsem přesvědčen, že pomůžeme i svému zdraví, protože si myslím, že naše potraviny jsou kvalitnější než importované. Aby však mohla být tato karta dohrána do konce, až ke spotřebiteli, je zde klíčový obchod, respektive způsob prodeje potravin. Zde Agrární komory ČR v minulém roce provedla rozsáhlou akci, která byla prvá svého druhu – průzkum trhu potravin v obchodních řetězcích. Několikačlenné skupinky našich pracovníků spolu s odboráři a členy Sdružení na obranu spotřebitele provedly ve stovkách prodejen kontrolní nákupy s následným vyhodnocením a podáním informací do centra. Zde byla provedena analýza, která byla předána ministerstvu zemědělství, sdělovacím prostředkům a zákonodárcům. Naše zjištění se dají shrnout do následující teze – obchodní řetězce často pohrdají zákazníkem, znehodnocují práci zemědělců a potravinářů a porušují zákony České republiky. Často dávají přednost potravinám ze zahraničí bez možnosti dohledání výrobce a potravinám s průměrnou hodnotou a nízkou cenou. Touto akcí komora jako první učinila pokus podpory českých potravin v praxi.

Ne všechno se ale povedlo tak, jak bych si představoval já i členové komory. Tak například jsme mnoho nepokročili v odbytových organizacích (i když v současné době začaly práce na založení obilního uskupení). Zaostáváme za okolím v nepotravinářském využití půdy a vůbec zemědělské produkce. Tyto a další témata budou předmětem jednání nadcházejícího XIII. sněmu a věřím, že budou přijaty závěry k nápravě.

Není možné, ani není mým cílem na těchto stránkách seznámit čtenáře se všemi aktivitami Agrární komory. Vypíchl jsem jenom určité nové směry stávajícího vedení komory.

Jak dál?
Naléhavých až imperativních otázek směřujících k budoucnosti českého zemědělství je mnoho. Pokusím se tedy nastínit ty základní:
České zemědělství bude mít takové místo, jaké mu přisoudí společnost
Zde vidím před námi největší pensum práce. Je před námi úkol přesvědčit společnost, většinu občanů, o prospěšnosti českého zemědělství. O výhodách domácích potravin, obdělané krajiny, o návaznostech na ostatní obory národního hospodářství (zemědělci plus navazující obory rovná se cca 20% pracovních míst). Abychom to dokázali, tak musíme být jednotní, čitelní, hrdí a také vlídní. Nikdo v dnešní době nebude obdivovat ufňukaného, slabého a rozhádaného zemědělce. A ještě něco, nesmíme do své práce plést politiku. Tolik obecné základní východisko, na které musí navazovat ta konkrétní.

Posílení pozice při prodeji svých výrobků
„České zemědělství prošlo vlastnickou transformací a restrukturalizací, která byla podmíněna naším vstupem do EU. Jeho struktura je tedy daná a v tomto ohledu nelze doporučit žádné převratné řešení. Je však třeba odstranit příčiny snižující se výroby živočišných komodit a nízkých farmářských cen rostlinné produkce. Společným jmenovatelem těchto problémů je kapitálové oddělení zemědělců od zpracovatelského průmyslu a jejich atomizace. Řešením tedy musí být posílení pozice farmářů při prodeji svých produktů. To znamená sdružování se do odbytových organizací a prodej jejich prostřednictvím. V letošním roce připravujeme významný krok v souvislosti se zlepšením pozice na trhu  obilí. Hodláme založit národní obilní družstvo, začaly už konkrétní práce na jeho založení. Zrniny patří k hlavním zemědělským komoditám a trh s nimi prakticky díky monopolnímu postavení obchodních organizací neexistuje. 

Nazrál také čas, abychom se vážně začali zabývat problematikou speciálních plodin, například ovoce, zeleniny, vína a dalších produktů. U těchto komodit je úroveň dotací ve srovnání se zeměmi evropské patnáctky obzvlášť nevýhodná a vyžaduje bezodkladné řešení. První kroky byly učiněny, ministr zemědělství Jan Mládek přislíbil od roku 2007 výrazné zvýšení dotací na integrovanou produkci hroznů a ovoce. Je třeba ještě obdobně přistoupit k bramborám a ovoci.

Nepotravinářské využití půdy a zemědělské produkce
Tato oblast se stává jednou z našich priorit. Zkrátka končí doba, kdy naše optika byla zaměřena jenom na výrobu. Nepotravinářské využití produkce, chcete-li bioprodukce, je naší velkou šancí. Zemědělství je schopno produkovat a nabídnout  mnohem širší spektrum  suroviny pro nepotravinářské využití než jenom biomasu na přímé spalování. Je zde spektrum tradičních komodit využitelných na biolíh a bionaftu, jsou zde také možnosti využití vedlejších produktů  ŽV a RV k výrobě bioplynu a kompostování.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že české zemědělství má obrovské tradice, hluboké kořeny a zaslouží si jiný přístup ze strany společnosti. Uvedu jen několik příkladů, spíše hesel – český slad a chmel, cukrovarnictví, chov prasat, ale i zpracovatelský průmysl, školství … Jan Švehla byl agrárním vůdcem evropského formátu. To všechno jsou naše kořeny a my musíme dbát na to, abychom na ně navázali. Proto musíme být velmi silní, pracovití a musíme mít dobrý program. To jsou naše hlavní cíle v nadcházejícím období po XIII. Sněmu AK ČR.

Ing. Jan Veleba, prezident AK ČR